Die Friedhöfe sind oft die letzte 
      Erinnerung an menschliche Schicksäle 
Přidat hřbitov

Ondřejovice v Jeseníkách

zpět | tisk | pdf
Ondřejovice v Jeseníkách
GemeinschaftZlaté Hory
BezirkJeseník
ErdstrichOlomoucký kraj
Ondřejovice v Jeseníkách, Kode: 793159
GPS-Koordinaten 50° 15' 24.9''
17° 20' 58.8''
Endersdorf
2 781 m²
Město
Římskokatolická farnost Ondřejovice, Kostelní 37, 79376 Zlaté Hory
Udržovaný v původní podobě
Nein
Ondřejovice v Jeseníkách

Ondřejovice (něm. Endersdorf) je osada (místní část) města Zlaté Hory. Leží 3,5 km západně od Zlatých Hor, podél Ondřejovického potoka.

Ondřejovice jsou zmiňovány poprvé roku 1263 jako "villa Andreae", tj. Ondřejova ves, avšak s poznamenáním, že byly založeny již za vratislavského biskupa Vavřince (†1232). Tehdy se o ně před biskupem soudili potomci otmuchovských rychtářů Vítka a Siegfrieda. Ves vznikla v průběhu kolonizace, kterou v 13. století na nově nabytém území Jesenicka prováděli vratislavští biskupové za pomoci osídlenců z Frank a Durynska, a pojmenována je zřejmě po svém lokátoru Ondřejovi.Roku 1305 náležela z poloviny vratislavskému biskupovi.

Roku 1344 dal biskup Přeclav z Pohořelé Ondřejovice do zástavy Petrovi Santkemu a Janovi z Waldova; potomci Jana z Waldova je drželi již dědičně jako biskupské léno (1371 Jindřich z Waldova) až do roku 1444 a vybudovali zde zřejmě tvrz, připomínanou roku 1420. Roku 1413 zde byla zřízena farnost, jejíž farář měl titul probošta a ke které patřily mimo jiné Mikulovice. Po roce 1444 byl statek Ondřejovice rozdělen na dva díly patřící původně dvěma dcerám Jana ml. z Waldova, z nichž Hedvika byla manželkou Michala Pfaffenbergra a Anežka manželkou Matěje Orberera. Dalšími majiteli byli mj. roku 1504 František Těšínský z Levenberka, podnikatel ve zlatohorském hornictví, a roku 1527 Jindřich von Maltitz. Roku 1531 nabyl Ondřejovice, Javornou a část Dolního Údolí Wolfram (Wilhelm?) Schoff, majitel Vlčic na Jesenicku. Po Kryštofu Schroffovi (†1557) dědila jeho dcera Voršila provdaná za Seyfrieda z Promnice (von Promnitz), která Ondřejovice roku 1582 prodala Albertu von Maltitz.

Tvrz zanikla za patrně za Schroffů, kteří v Ondřejovicích nesídlili, ale Maltitzové zde vybudovali nevelký barokní zámeček, připomínaný poprvé roku 1668. Tehdy se zemřel poslední Maltitz Jan Zikmund a panství přebírala jeho dědička Voršila Johana Tauberová z Taubenfurtu a její manžel Ondřej Ludvík Jerin. Jerinové a jejich příbuzní (od roku 1671 Jan Karel Klinkovský, roku 1712 Adam Filip von Jerin, roku 1748 Anna Františka von Jerin, rozená von Rottenbach) zde byli do poloviny 18. století, v letech 1750-1794 Ondřejovice držel Lazar von Wimmersberg a jeho potomci. Jerinové a Wimmersbergové statek zadlužovali, až jej Štěpán Michal von Wimmersberg prodal v Karlu Ignazi von Salisovi.

Ten a jeho syn Karl začali v Ondřejovicích s hutnictvím a založili resp. obnovili Javornou a Salisov. Od Karla von Salise koupili statek roku 1821 opavští obchodníci Vincenz Tlach (†1837) a Vincenz Keil (†1838), kteří vlastnili rovněž panství Město Albrechtice. Po obou dědily dcery, zprvu společně, až roku 1847 si dědictví rozdělily a Ondřejovice převzal Eduard Rudzinski von Rudna (1812-1874), manžel Keilovy dcery Charlotty, po němž dědila dcera Anna (†1924), provdaná za svého bratrance Karla Rudzinského von Rudna (†1906). Rodině patřil statek a zámek až do roku 1936, kdy ho koupil krnovský továrník Hubert Hein. Tomu byl zkonfiskován roku 1945.

Ondřejovice byly po odsunu dosídleny mimo jiné etnickými Slováky z Rumunska a volyňskými Čechy. Po zániku železáren v Javorné zůstala v obci strojírna. Jednotné zemědělské družstvo založené v roce 1948 se od počátku potýkalo s vážnými problémy a roku 1961 byla nakonec veškerá zemědělská půda převzata státním statkem Zlaté Hory. V roce 1960 byl zbořen místní zámeček, patřící v té době státnímu statku[2]. Roku 1964 pak obec ztratila samostatnost a byla přičleněna ke Zlatým Horám, jejichž místní části je dodnes.

Součástí Ondřejovic je dnes Javorná (něm. Latzdorf). Ves Javorná je zmiňována roku 1531 jako součást ondřejovického panství, za třicetileté války patrně zanikla (1687 se ještě zmiňuje ves s kaplí, ale roku 1801 jen samota s kaplí). Karl von Salis zde v roce 1808 vybudoval železárnu s vysokou pecí, dva hamry a drátovnu. Roku 1821 podnik získala firma Tlach a Keil, která zde založila první válcovnu plechu v českých zemích. Této firmě železárna patřila do I. světové války, poté se vystřídalo více vlastníků, ale výroba od hospodářské krize ve 30. letech 20. století skomírala a roku 1947 byla definitivně ukončena.

Hrazený hřbitov je u kostela sv. Martina a Panny Marie Sedmibolestné z 16. století, barokizován v 70. letech 18. století

Zdroj: Wikipedia


Pohledové fotografie