Die Friedhöfe sind oft die letzte 
      Erinnerung an menschliche Schicksäle 
Přidat hřbitov

Staré Město (okres Bruntál)
hřbitov u kostela Neposkvrněného početí Panny Marie

Hřbitov se nachází 570 m severovýchodně od obecního úřadu ve Starém Městě, 960 m jihovýchodně od bývalé železniční zastávky Staré Město, 2580 m severozápadně od náměstí v Bruntále; 568–573 m nad mořem; 177 m na délku, 120 m na šířku, plocha cca 2 ha.

 

Mezi hřbitovy Moravskoslezského kraje zaujímá staroměstský hřbitov zvláštní místo díky nápadně nevyrovnanému poměru značné celkové rozlohy (2 ha) k počtu udržovaných hrobových míst. Rozsáhlé plochy areálu, vymezeného po obvodu hřbitovní zdí, zůstávají prázdné a zejména v severozápadní části měl od 2. poloviny 20. století do nedávna spíše charakter přírodního parku, zásluhou stromového porostu, v němž nechyběly vzrostlé smrky. Tak nápadná disproporce mezi plochou aktivně sloužící k pohřbívání a nevyužitým územím je jevem u kontinuálně fungujících pohřebišť přece jen neobvyklým. Situace ve Starém Městě je ovšem až mladším důsledkem složitého historického vývoje starobylého funerálního útvaru.

Jádro hřbitova ve Starém Městě patří k typickým přikostelním pohřebištím, která začala ve střední Evropě vznikat v průběhu raného a vrcholného středověku v důsledku přijetí křesťanství, k němuž došlo u moravských a českých Slovanů v letech 831 a 845/883. Křesťanské hřbitovy v českých zemích tedy mají své počátky na tzv. Velké Moravě v 9., v Čechách zhruba od 10. století. Krajina pod masivem Hrubého Jeseníku v okolí Bruntálu však začala být ve středověku osidlována až na sklonku 12., hlavně v průběhu 13. století.

Někdy kolem roku 1186 nebo krátce po něm byl v blízkosti Starého Města pro zesnulé osadníky a horníky z oblasti vymezen zhruba oválný areál hřbitova s plochou asi 3000 m2, od okolí oddělený mělkým, spíše symbolickým příkopem, širokým nahoře okolo 2–3 m a průměrně asi 1,5 m hlubokým. Zbytky příkopu, zejména na západní straně zasypaného až kolem roku 1787,1 jsou v terénu dodnes čitelné na severovýchodní, východní a jihovýchodní straně za kostelem. Do plochy tohoto hřbitova, velikostí odpovídajícího jiným hřbitovům ze 13. století, pak začali být ukládání nebožtíci po křesťanském způsobu položení hlavou k západu, tedy tváří k východu, bez milodarů. V místě se jistě už od počátku kalkulovalo s výstavbou kostela. K té však došlo až s časovým odstupem, přibližně mezi lety 1225–1250. Novostavba zděného velkého pozdně románského kostela přitom podle archeologických zjištění Svatopluka Břízy z roku 1974 na severní straně porušila nejméně jeden ze starších hrobů.2 

Pravděpodobně v souvislosti s vybudováním kostela byl i obvod hřbitova kolem něj zabezpečen výstavbou kamenné, zhruba 0,8 m silné ohradní zdi. Její základová partie byla opět archeologicky ověřena v roce 1974 severně od presbytáře. Tento středověký hřbitov s kostelem ve Starém Městě, usazený nad dnešní vsí ve svahu mírně klesajícím k jihovýchodu, byl vytyčen uvnitř mnohem většího areálu. Od okolí je dnes oddělen v průměru necelý metr silnou, místy narušenou kamennou zdí, nejspíše barokního až klasicistního původu. V ní jako druhotně použitý stavební materiál byly zazděny nejméně dva tufitové zlomky gotických okenních kružeb, potvrzující, že alespoň jihovýchodní úsek hřbitovní zdi byl vystavěn či přestavěn kolem roku 1787. Tedy v době, kdy stavitel Johann Michael Badstieber takřka zcela vystavěl nový klasicistní kostel v místech starší stavby. Ze starého středověkého kostela se v organismu klasicistní stavby na východě uchoval gotický závěr presbytáře s cennými nástěnnými malbami uvnitř a na západě imponující pozdně románský vstupní portál do kostela, ukrytý v přízemí raně barokní věže.

Archeologický výzkum Svatopluka Břízy z roku 1974 přitom potvrdil, že dnešní novověká ohradní zeď areálu ne zcela přesně kopírovala průběh starší zdi, která zde existovala patrně již ve středověku.3   Tato starší zeď stála nad vnitřní hranou druhého, mnohem mohutnějšího příkopu, širokého až 8 m, dosud místy hlubokého přes 3 m, obkružujícího celkově 2 ha velkou plochu, chránící v odstupu kostel se hřbitovem. Vznik příkopu dosud nebyl exaktně ověřen, jistě však souvisel se zřízením celého areálu někdy na konci 12. a na počátku 13. století.

Německý badatel Herbert Weinelt před rokem 1942 z omezené sondy v příkopu získal keramické zlomky, podle něj pocházející z 1. poloviny 14. století.4   Vyhloubení příkopu tedy muselo předcházet interval let 1300–1350, kdy se do něj již dostaly Weineltem zmíněné zbytky keramiky. Herbert Weinelt také v článku již z roku 1937 usoudil, že celý velký areál původně sloužil jako útočištný (azylový, ochranný) prostor pro obyvatelstvo Starého Města a okolního osídlení. Souběžně měl už od počátku tvořit centrum duchovní správy široké oblasti celého Bruntálska. Weinelt dále poznamenal, že podobné chráněné areály s kostely a hřbitovy uvnitř si budovali němečtí kolonisté ve 13. století také v Sedmihradsku.5

Význam takto velkoryse vymezeného a uspořádaného areálu ovšem poklesl již v době okolo poloviny 13. století, kdy se jako strategické a správní centrum Bruntálska začalo v dnešní pozici budovat město Bruntál, chráněné zděnými hradbami a zároveň úlohu bodu ochraňujícího Bruntálsko převzal hrad Freudenštejn položený na cestě do nynějšího Vrbna pod Pradědem.6

Staroměstský útvar, v regionu zřejmě jeden z nejstarších a patřící k nejzajímavějším a nejlépe dochovaným příkladům v rámci celých českých zemí i okolních krajin, byl napojen na starou středověkou síť cest na Bruntálsku, dnes již zaniklou. Od jihovýchodu k němu vedla cesta směřující do míst, v nichž bylo po roce 1234 založeno dnešní město Bruntál. Průběh této cesty respektovalo členění polí a katastrální hranice ještě v roce 1836, kdy byla vyhotovena mapa indikační skici stabilního katastru.7

Starobylost této stezky vyplývala z prosté skutečnosti, že nejen v roce 1836, ale nejpozději v 80. letech 18. století už nebyla frekventována a v ohradní zdi hřbitova již nebyla žádná brána nebo branka, která by ji odpovídala. Nejpozději v 18. století již byl průběh cesty sveden kolem hřbitovní zdi k jižní bráně. Pokud bychom pomyslně její trasu prodloužili k západu, potom by po průchodu staroměstským ohrazeným okrskem cesta opouštěla areál v místech západní pilířové brány, v dnešní podobě pocházející z 20.–30. let 20. století, a pokračovala kolem současného Starého Města směrem ke Staré a Suché Rudné, kde se už od konce 12. století hledaly drahé kovy a nejpozději od počátku 13. století těžilo zlato.

V blízkosti staroměstského hřbitova je tato západní část stezky v podobě hlubokého úvozu zaústěného do okružního příkopu dosud dobře patrná. I tento úsek cesty zachytila již indikační skica stabilního katastru jako trasu odkloněnou k severozápadu a vedoucí do Světlé a dále k zaniklému hradu Freudenštejnu. Z této situace starých cest vyplývá, že kostelní areál tvořil uzel komunikací spojujících Bruntál s Freudenštejnem a se zlatými doly u Suché Rudné. Trasa z Bruntálu k Freudenštejnu přitom byla úsekem tzv. Jesenické stezky, jedné z důležitých obchodních spojnic mezi Podunajím a Poodřím.

Tyto cesty dnešní osídlení Starého Města, ustálené kolem roku 1234, míjely a můžeme je považovat za jeden z dokladů vysokého stáří vytyčení kostelního areálu, někdy ztotožňovaného s duchovním ústředím sloužícím bruntálským měšťanům, uvedeným v listině krále Přemysla Otakara I. pro město Uničov z roku 1223.8

Na hřbitově ohraničeném vnitřním příkopem a okružní zdí kolem kostela i v kostele samotném se po celý středověk kontinuálně pohřbívalo, jak potvrdily archeologické výzkumy Svatopluka Břízy, Jiřího Kohoutka9 i Marka Kieconě a Michala Zezuly z let 1974, 2002 a 2011. Většina hrobů však již respektovala kostelní zdivo a stejně tak vymezení hřbitova obvodovou zdí. Zdá se, že teprve na samém sklonku středověku a v raném novověku, zhruba koncem 15. a v 16. století, se situace začala měnit. Prostor původního hřbitova v těsném okolí kostela patrně již nepostačoval, mimo jiné i proto, že místy těsně pod terénem se nacházelo zvětralé rozpadající se skalní podloží, ztěžující kopání hrobů. Tehdy se začal k pohřbívání využívat i již zčásti zanesený vnitřní příkop, kde Svatopluk Bříza nalezl jeden z hrobů východně od kostela.

Další raně novověké hroby byly v roce 2011 identifikovány jižně od kostela, částečně již za vnitřním příkopem, v blízkosti jižní hřbitovní brány usnadňující přístup staroměstských obyvatel. Tuto pilířovou bránu, přestavěnou kolem roku 1876 a dnes v podobě z doby kolem roku 1934, potom zachytila i okolo let 1736/1738 veduta kostela od Friedricha Bernharda Wernhera. Před polovinou 18. století byl hřbitov vybaven i márnicí (zaniklou) jihovýchodně od kostela a další dům, zatím nejasného poslání, stával v areálu také severně od kostela. Rozlehlý areál sloužil k ukládání nebožtíků nejen ze samotného Starého Města s ním svázané Přední Vésky, ale i pro obyvatele Nové Vésky a do roku 1772 také Skrbovic.10

V 19. a 1. polovině 20. století se pohřbívání soustředilo do prostoru jižně od kostela, kde se dodnes dochovalo 5 řad novějších hrobů z doby po roce 1947, a zvláště západně od kostela, kde byly počátkem 21. století částečně očištěny, soustředěny a znovu v pietní připomínce vztyčeny pozůstatky několika náhrobků německých obyvatel z doby před rokem 1946. Kolem roku 1999–2000 došlo i k úpravě prostoru severovýchodně od kostela za bývalým vnitřním příkopem a rekonstrukci šesti krátkých řad novějších hrobů.

 

Autor
PhDr. Dalibor Prix, CSc.
Ústav dějin umění AV ČR, Praha
Ústav historie a muzeologie, Filosoficko-přírodovědecká fakulta Slezská universita, Opava

 

Fotogalerie (karta hřbitova): Hřbitov u kostela Neposkvrněného Početí Panny Marie ve Starém Městě u Bruntálu 

Titulní fotografie průhledu průhledu na kostel: Ladislav Kubesa 
Autoři ostatních fotografií: Daemon, Pavel Ivánek, Jaromír Vrobel, Kateřina Dopitová, Gianni Gin a Muzeum v Bruntále

 

Poznámky:

1 ENS, Faustin, Das Oppaland, oder der Troppauer Kreis, nach seinen geschichtlichen, naturgeschichtlichen, bürgerlichen und örtlichen Eigenthümlichkeiten. III. Beschreibung des Oppalandes und seiner Bewohner im Allgemeinen und die Ortsbeschreibung des Fürstenthums Troppau im Besondern. Wien 1836, s. 214.

2 BŘÍZA, Svatopluk, Archeologický výzkum ve Starém Městě. Vpřed 47, 1974, s. 3; BŘÍZA, Svatopluk, Staré Město. Průvodce městem. Náš domov 4, 1991, příloha s. 45–46.

3 K roku 1672 viz Zemský archiv Opava, pobočka Olomouc, fond: fond: Arcibiskupství olomoucké – Archiv konzistoře olomoucké (ACO) – Úřední knihy, inv. č. 172, Matrix Ecclesiarum Decanatus Freidenthalensis in Diocesi Olomvcensi Erecta Anno 1672, fol. 5.

4 WEINELT, Herbert, Die alte Straße von Leobschütz nach Mährisch Neustadt. Zeitschrift des mährischen Landesmuseums, neue Folge II, 5, 1942, s. 5–42.

5 WEINELT, Herbert, Schlesische Burgen. Der Wall um die Kirche in Altstadt. Freudenthaler Ländchen 17, 1937, s. 92–94.

6 KOUŘIL, Pavel, Die Burg Freudenstein in Schlesien und ihr Hinterland, in: Život v archeologii středověku. Sborník příspěvků věnovaných Miroslavu Richterovi a Zdeňku Smetánkovi (eds. Jana Kubková – Jan Klápště – Martin Ježek – Petr Meduna et al.). Praha 1997, s. 382–393.

7 Zemský archiv Opava, fond: Stabilní katastr slezský 1787–1947, sign. Sl 418, č. kart. 63 – Altstadt.

8 Podrobněji WIHODA, Martin, Geneze městského zřízení na Moravě jako zakladatelské dílo markraběte Vladislava Jindřicha? Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity C-45, 1998, s. 21–34.

9 KOHOUTEK, Jiří, Staré Město u Bruntálu (okr. Bruntál). Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie. Přehled výzkumů 44/2002. Brno 2003, s. 244, 276–277; KOHOUTEK, Jiří, Předběžná zpráva o zjišťovacím archeologickém výzkumu v presbytáři kostela Neposkvrněného početí Panny Marie ve Starém Městě u Bruntálu v roce 2002. Sborník bruntálského muzea 2003. Bruntál 2003, s. 3–16; KOHOUTEK, Jiří, Výzkum v presbytáři kostela Neposkvrněného početí Panny Marie ve Starém Městě u Bruntálu v roce 2002. Archaeologia historica 29/04. Sborník příspěvků přednesených na XXXV. konferenci archeologů středověku České republiky a Slovenské republiky s hlavním zaměřením Hranice v životě středověkého člověka. Hrabušice 29. 9.–3. 10. 2003 (eds. Vladimír Nekuda – Zdeněk Měřínský – Pavel Kouřil). Brno – Levoča 2004, s. 493–504; KOHOUTEK, Jiří – MILITKÝ, Jiří, Hromadný nález římských mincí a bronzové spony z doby římské ze Starého Města u Bruntálu. Pravěk. Nová řada 13, 2003. Brno 2005, s. 405–424.

10 WOLNY, Gregor, Kirchliche Topographie von Mähren, meist nach Urkunden und Handschriften. I. Olmützer Erzdiöcese. 4. Brünn 1862, s. 264–265; GOTTWALD, Adolf, Altstadt. Zur Geschichte eines der ältesten sudetendeutschen Dörfer. Wiesbaden 1973, s. 42.