Hřbitovy jsou mnohdy poslední 
                připomínkou lidských osudů
Přidat hřbitov

Hřbitov Horní Ves v Chomutově

Horní Ves (německy Oberdorf) je bývalá vesnice náležející k panství Červeného hrádku stojící na  severozápadním okraji Chomutova.

Počet obyvatel původně malé vesnice se v devatenáctém století rozrostl na sedm tisíc a vesnice se urbanisticky proměnila na sídlo městského typu. Postupným rozšiřováním splynulo se zástavbou Chomutova, a proto byla obě sídla v roce 1928 (1.8.1928) administrativně sloučena. 

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1281, kdy patřila řádu německých rytířů z chomutovské komendy.

V polovině devatenáctého století zde hraběnka Gabriela Buquoyová nechala otevřít hnědouhelný hlubinný důl Milosrdenství (někdy též Gabriela). Zaměstnával dvacet až třicet horníků, kteří v hloubce okolo dvaceti metrů těžili až šest metrů mocnou uhelnou sloj. Roční produkce uhlí se pohybovala od pěti do deseti tisíc tun. V roce 1872 podnik získal Uhelný průmyslový spolek, ale jeho plány na intenzivní těžbu se nezdařily. Požár poškodil starou šachtu, a přestože byly brzy otevřeny nové těžné jámy vybavené parními stroji, nedokázal se podnik vyrovnat s poklesem poptávky koncem sedmdesátých let devatenáctého století a důl byl uzavřen.

První úvahy o sloučení Horní Vsi s Chomutovem se objevily v roce 1923. Jednání probíhala dalších pět let až do 6. března 1928, kdy ministerstvo vnitra spojení obcí odsouhlasilo. Součástí Chomutova se Horní Ves se svými osmi tisíci obyvatel stala dne 1. srpna 1928.

Počet obyvatel v roce 1930 - 9.582
Počet obyvatel v roce 2011 - 12.858

 

Hřbitov Horní Ves v Chomutově

Lokalita: Chomutov, m.č. Horní Ves, ul. Elišky Krásnohorské

GPS: N 50°27.94862′, E 13°23.46978′

Výsledky dokumentace: http://hrbitovhornives.cz
Publikace s výsledky dokumentace ke stažení ZDE
Karta hřbitova Horní Ves

Stručné shrnutí současného stavu hřbitova

Areál hřbitova je ohraničen ohradní zdí v původní podobě. Plocha hřbitova je udržována, vysekávána. Nachází se velké množství rozpadajících se německých náhrobků, ať již jde o velké hrobky u zdi hřbitova nebo drobnější hroby na ploše uvnitř. Nachází se zde památník obětem fašismu, umístěný na místě původních hrobů. Před vstupem na hřbitov je umístěno hodnotné sousoší Sejmutí z kříže, stojící zde od 40. let 20. stol.

Popis hřbitova 

Hřbitov v Horní Vsi, v současné ulici Elišky Krásnohorské, byl založen roku 1873, protože původní hornoveský hřbitov u kostela sv. Barbory v dnešní ulici Lipské již pohřebním účelům nevyhovoval. Nový hřbitov na ploše ve tvaru pětiúhelníku má dvě brány, východoseverovýchodní vstupní je kovaná, severozápadní je dřevěná, očividně užívána jen málokdy a pouze k provozním účelům správy hřbitovů.

Hřbitov je umístěn přibližně 470 m západně od kostela sv. Barbory v Horní vsi (měřeno od vstupní brány ke kostelu) a byl zbudován při tehdejší původní stezce přes Krušné hory do Saska, při spojovací cestě na trase Chomutov, Horní ves, Černý vrch se sedlem Hradiště, Strážky a Křimov.

Hřbitov lze dělit pomyslně na dvě části vymezené dělící páteřní zdí: část jihovýchodní a část severozápadní. Základní, původní vnitřní řady hrobů jsou orientovány zhruba ve směru severovýchod-jihozápad, anebo jsou umístěny u obvodních zdí a oboustranně při vnitřní páteřní zdi. Nové hroby bud‘ základní linie sledují, anebo jsou jejich řady umístěny napříč vůči základním liniím. Složitější situace je na paloučku dětských rovů v historické části hřbitova, avšak jakoby chaotické uspořádání hrobových míst je jen zdánlivé. Nepatrně viditelné hrůbky mezi stojícími pomníčky totiž dosvědčují, že řazení a umisťování dětských hrobů mělo kdysi řád.

Dětské hroby jsou bohužel zároveň jedním z výrazných dokladů mizivé starostlivosti o staré hroby a pomníky na hřbitově v Horní Vsi. Péče o tuto část hřbitova je omezena pouze na seče trávy a úklid listí, v travnatém porostu mezi stromy lze jen tušit, kde byl u vytyčeného dětského hřbitova původní chodník.

Nejinak jsou na tom i jiné pasáže historické části hřbitova, zejména v přední, jihovýchodní části, vlevo od hlavní brány. Zároveň lze na celé ploše historické části hřbitova spatřit, že některé náhrobky jsou skryty v zeleni, například v břečťanu nebo v nezastřižených jehličnanech, proto byl často při průzkumu nutný zásah do vegetace, aby bylo vůbec možno zjistit, zda má hrob náhrobek se jmény pochovaných.

Některá dosud patrná hrobová místa již ani nejsou zakreslena v stávající provozní mapě správy hřbitova.

Mnohé hroby jsou propadlé, občas plné vody, náhrobky jsou povaleny, anebo přímo chybějí. Písmo, štuky, grafická díla na náhrobcích jsou v mnoha případech setřené, vylámané, rozbité. Některé nápisy, ač vcelku zachované, jsou vlivem klimatických podmínek a absence údržby stěží čitelné. u hřbitovních zdí lze sice lokalizovat hrobová místa, ale u řady z nich chybějí náhrobky, ty jsou ze stěn strhány, mnohdy viditelně úmyslně poškozeny. Kriticky se ke stavu náhrobků a hrobů v historické části hornoveského hřbitova stavějí i plátci hrobových míst v části novodobé. Ovšem mnozí, jak vyplynulo z náhodných rozhovorů, nevolají po renovaci, nýbrž po úplném odstranění zničených hrobů.

Významným památníkem, který s hřbitovem přímo sousedí, je sousoší Sejmutí z kříže. Stojí před vstupní bránou, ale za součást pietního místa je považováno již 40 let. Původně stálo na Vinohradském vrchu v Mostecké ulici poblíž gymnázia, naproti kapličce (z roku 1692), která zůstala dodnes zachována. Sousoší vzniklo v roce 1725 v místech švédského vojenského tábora na paměť hrůz třicetileté války, stejně jako kaplička. Překážet začalo v 70. letech 20. století, ve prospěch rozšíření Mostecké ulice bylo proto v roce 1977 přemístěno k hornoveskému hřbitovu. Sousoší pravděpodobně pochází z dílny černovických kamenických mistrů z první třetiny osmnáctého století.

 

Rešerše a dokumentace hřbitova Horní Ves v Chomutově 

Současný stav podle dokumentace pořízené v roce 2020 v zásadních rysech odpovídá výše uvedenému popisu, který však nezachytil zásadní specifikum hřbitova v Horní Vsi. Tím je vysoký podíl pohřbených osob, jejichž profese byla spjata s faktem, že Chomutov byl významným železničním uzlem tří privátních železničních společností (Buštěhradská, Duchcovsko-podmokelská, Ústecko-teplická) a železničních opraven. Počet  hrobů zaměstnanců železnic a jejich rodinných příslušníků charakterizuje  hřbitov jako zcela ojedinělý železničářský hřbitov.   

Databáze s výsledky dokumentace hřbitova, vysvětlení

Výsledky dokumentace viz - http://hrbitovhornives.cz

Publikace s výsledky dokumentace ke stažení ZDE
Karta hřbitova Horní Ves

 

Při práci s dokumentací je třeba vycházet z toho, že jde o dokumentaci hrobových míst (hrobů). 

Aktuální plán se zaměřením hřbitova a čísla hrobů není k dispozici. K dokumentaci byl poskytnut plánek ze zaměření území pro projekt Rozšíření kapacit z r.  2006 v měřítku 1:250 (1:200) s několika číselnými řadami hrobů. Dokumentace uvádí tato čísla v údaji sloupce Čísla TS. pro potřeby dokumentace byly číselné řady seskupeny do sekcí A-M. Hrob je identifikovatelný číslem sekce a hrobu, např. B 14. V některých sekcích je číselná řada neúplná. V dětské části sekce J jsou v zaměření uvedena čísla pouze některých hrobů, číselnou řadu však lze s jistou mírou nepřesnosti dopočítat.

Osoby pohřbené v jednom hrobě a doložené alespoň torzem jména na náhrobku jsou uvedeny pod jedním číslem hrobu, avšak jednotlivě na samostatném řádku v oddílu Základní data. Údaje o stavu hrobu jsou uvedeny v oddílu Společné vlastnosti a opakují se při otevření řádku každé pohřbené osoby. stejně jako fotodokumentace hrobu.

Výsledky kulturně historického průzkumu v části CV se vztahují pouze ke konkrétní osobě a zahrnují široký rozsah zjištěných životopisných údajů, působení a díla včetně fotodokumentace.

 

Zdroje:
Michal Bečvář, Hugo Sedláček: Zahrada zelená, publikaci vydalo Oblastní muzeum v Chomutově, p.o. v roce 2017; Grafická úprava, tisk a vazba: TRIFOR Studio; ISBN: 978-80-87898-16-1; text redakčně upraven.
Archivní materiály Heimatkreis Komotau; Wikipedia; Český statistický úřad; Mapy.cz; webové stránky města; Katastrální úřad; Omnium; Památkový katalog