Hřbitovy zničené, opuštěné, rozpadlé, bez péče

Přijde mír, odpočinou navždy v hrobech. Leží tam v tichu a míru... Tady ne.

Nic o společnosti a kultuře v ní nevypovídá více než stav hřbitovů.

Hřbitovy jsou mnohdy poslední připomínkou lidských osudů a historie místa, obcí, měst a regionů. Jejich zničením lidské osudy mizí navždy. 

Hřbitovy byly a jsou místa určená pro pohřbívání mrtvých těl. Nejsou to však jen odkladiště lidských pozůstatků či úložiště jejich ostatků, nejsou to prostá pohřebiště. V symbolickém slova smyslu jsou hřbitovy místem setkání přítomnosti a minulosti, živých a mrtvých. Proč by nemohly vypadat jako klidný, zelený a kvetoucí ostrov v hluku dnešní hektické každodennosti.

(Hřbitovy jako veřejný prostor; 2014; Kovář, Peřinková, Špatenková)

Proč mají tedy hřbitovy vypadat jako velká rumiště rozbitého kamene, rozvalených hrobových míst a místa, kde dnes návštěvníky přepadá úzkost z toho, co umí udělat živí mrtvým.