Die Friedhöfe sind oft die letzte 
      Erinnerung an menschliche Schicksäle 
Přidat hřbitov

Vysoká nad Labem

zpět | tisk | pdf
Vysoká nad Labem
GemeinschaftVysoká nad Labem
BezirkHradec Králové
ErdstrichKrálovéhradecký kraj
Vysoká nad Labem, Kode: 788082
GPS-Koordinaten 50° 9' 3.9''
15° 49' 7.2''
Wischka an der Elbe
1 597 m²
Obec
Obecní úřad Vysoká nad Labem
503 31 Vysoká nad Labem 22
Tel.: 495 580 130
E-mail: info@vysoka-nad-labem.cz
URL: http://www.vysoka-nad-labem.cz
Obec Vysoká nad Labem
Udržovaný v původní podobě
Nein
Vysoká nad Labem

Obec Vysoká nad Labem (německy Wissoka an der Elbe) se nachází v okrese Hradec Králové, kraj Královéhradecký, na jižním okraji Hradce Králové, něco přes 6 km od jeho centra.

První písemná zmínka o vsi se objevuje roku 1073 ve výčtu majetku, jímž Vratislav II. obdařil tehdy založený Opatovický klášter (villam … Uizocâ dictam, tj. „ves řečenou Vysoká“). Stejné stáří mají Osice, Osičky, Libčany a Lodín.

Název obce je odvozen od její polohy. Pověst vypravuje, že na kopci zvaném „Podzámčí“, severně od dnešní vesnice Vysoké, býval v dávné době pán dobrotivý, který kolem roku 1080 daroval les jižně od hradu rozložený několika svým věrným, založil tam dřevěnou tvrz, která byla nazvána Vysoká, protože ležela vysoko nad Labem. Tato tvrz byla připomínána ještě v roce 1237. S novou tvrzí vznikla i nynější vesnice v místech nazvaných „Nad Labem“. V těchto časech zde bylo asi jen šest selských statků. V pozdější době daroval jakýsi Lhota z Hradce nedaleký, východně od tvrze Vysoké ležící kopec „Milíř“ (283 m) i s okolními pozemky svým lidem, kteří tu pálili dřevěné uhlí, a od nich pak kopec podobný uhlířskému milíři dostal název. Později byl osázen ovocnými stromy. Uhlíři, kteří tu bydleli asi v sedmi barácích na rozkopaném temeni kopce, nazývali svoji obec po někdejším pánu toho kopce a okolních lánů „Lhotou“. Později byla „Lhota“ spojena s blízkými statky „Nad Labem“ v jedinou obec.

Vysoká se stala poměrně známou v husitských válkách. Dne 7. listopadu roku 1436 u vesnice na Malém Chválenském kopci, na poli jemuž se říká „Hřbitůvek“, byl zabit proslulý rytíř, státník a válečník pan Vilém Kostka z Postupic. Přitáhl sem proti Hradci z císařova rozkazu s panem Janem Pardusem z Vrátkova z jedné strany a současně Diviš z Miletínka ze strany druhé. Kostka se s vojskem a vozy usídlil mezi Velkým a Malým Chválenským kopcem. Diviš ležel v Plačicích vzdálených hodinu pěšky od Hradce Králové. Za prvního soumraku se v noci vypravil pěšky hejtman hradecký, rytíř Zdislav Mnich z Roudnice se svými žoldnéři z města, přepadli tábor Divišův, zapálili jeho boudy a udeřili do vozů. Diviš zapálil Plačice a utekl na Kunětickou horu, ale Vilém Kostka s mnohými svými byl zabit. Ostatní byli rozprášeni. V místě tohoto boje východně od silnice k Hradci je Kalousovo pole zvané „Na hřbitůvku“, kde je pochováno mnoho vojáků. Zde byly nalezeny: v potokách tenký meč 1 m dlouhý (v pardubickém museu), pak kusy podkov a brnění a některé stříbrné peníze.

Jako část pardubického zboží sdílela Vysoká jeho osudy. Roku 1464 získal celé panství pardubické král Jiří z Poděbrad, který je 5. dubna 1465 převedl na své syny, knížata minsterberská Viktorina, Jindřicha a Hynka. Postoupil jim také klášterské vesnice: Březhrad, Stěžery, Vysokou, Roudničku a les Křivec. V letech 1515 až 1536 byla Vysoká ale pravděpodobně v držení jinde, snad patřila hradeckým.
Roku 1535 uzavřel Jan z Perštejna s hradeckými měšťany smlouvu o platech, desátcích a jiných povinnostech. Jan z Perštejna, jakožto podací pán tohoto opatovského záduší, pak ale všechny poplatky, desátky a povinnosti lidí ve Vysoké a Roudničce přenesl na žádost měšťana Lukáše Formana ke kostelíku, který tento měšťan vystavěl roku 1521 s pomocí hradeckých pánů k uctění památky mistra Jana Husa. Opatovskému záduší připadlo k budoucímu užívání tři pruty luk po Labi nad Opatovicemi. Severně od Vysoké na kopci, řečeném Zámeček, se podle onoho kostelíka nyní říká prostě „U svatého Jana“. Sem také chodívala na církevní bohoslužby vysocká mládež. Učitel, jenž tu konal podobně jako novohradecký učitel, službu ředitele kůru, dostával „štolu“ z Vysoké a Roudničky. Na velkém zvonu starého kostelíčka jsou vysekána jména „Mistr“ a „Hus“, pořízen byl roku 1583 za vysockého rychtáře Pavla Zběhlíka (na abolačním kontraktu je podepsán za obec Jiří Švagerka).

Po třicetileté válce bylo z 36 gruntů 22 pustých a srovnaných se zemí a hospodáři obdělávali ze svých rolí jen malou část, největší část rolí nechávali ležeti ladem a úhorem. Byl nedostatek dobytka, nedostatek pracovních sil, obdělávání rolí bylo nedokonalé, sklizeň nedostatečná. Zpustošení usedlostí sahá nejvíce k roku 1637 a bylo způsobeno rakouskými sbory generála Hatzfelda, Švédové přitáhli do zdejší krajiny poprvé roku 1639, pak v letech 1643 a 1645. Zápisy o prodejích ale znějí, že „jsou ten grunt příčinou skoupení jeho od lidu vojenského k spuštění přiveden za ta léta 1637–1640, není (na splátky, na dluhy) položeno nic.“

Roku 1783 obnoven splav a v roce 1798 byla postavena dřevěná škola, přičemž 25 let učil děti švec Štěrba. Až roku 1869 byla postavena zděná škola (zrušena roku 1981). K místní farnosti tehdy náležely: Nový Hradec Králové, Svatojánský Kopec, Lhota pod Strání, Třebeš, Kluky, Roudnička, Vysoká nad Labem. Čítala 4704 katolíků, 37 lidí jiného vyznání, a patronem bylo město Hradec Králové. Z pardubického hejtmanství náležela k této farnosti pouze Vysoká nad Labem (tehdy ještě patřila pod Pardubice).

Roku 1945 Vysokou procházely transporty zajatců. Dva z nich umřeli ve stodolách a jsou pochováni zde na hřbitově. 1. května byla vyvražděna rodina Kašparova. 7. května byla Vysoká obklíčena Němci a popraveni byli Antonín Krám, Jan Dvořák, Josef Krpata a 6 ruských vojáků. Josef Trojan byl zastřelen na poli. Pohřeb popravených se konal 10. května 1945. Pomník popraveným u myslivny byl pak odhalen 1. června 1947. Roku 1951 byla Vysoká připojena k Hradci Králové.

V roce 1993 začala výstavba „Kapličky“, nákladem obce asi 650 000 Kč. Otevřena byla 17. října 1993. Téhož dne byla také odhalena pamětní deska parašutistům, kteří zde 3. dubna 1944 seskočili. Pararoj se jmenoval „Barium“ a vysílačka „Marta“. Na pamětní desce je napsáno: „Kdo nechce a neumí za svou vlast bojovat a bojí se pro ni umírat, nemá právo žít.“

Hřbitov se nachází po pravé straně u silnice vedoucí z obce směrem na obec Bukovina nad Labem. Je udržovaný.


Pohledové fotografie