Roudnice nad Labem

Lokalita	Roudnice nad Labem
Gemeinschaft	Roudnice nad Labem
Bezirk	Litoměřice
Erdstrich	Ústecký kraj
Katastrální území	Roudnice nad Labem, Kode: 741647
GPS-Koordinaten	50° 25' 37.3'' 14° 14' 15.9''
Německý název	Raudnitz an der Elbe
Výměra	4 606 m²
Vlastnictví	Židovská obec
Kontakt	Matana a.s. Malá Štupartská 646/1 110 00 Praha 1, Česká republika Tel.: +420 734 390 370 E-mail: matana@matana.cz URL: http://www.matana.cz
Vlastník	Federace židovských obcí v České republice Maiselova 18 110 01 Praha 1 Tel.: 224 800 824 E-mail: sekretariat@fzo.cz URL: http//www.fzo.cz
Stav	Kompletně zničený – zbytky na místě
Opuštěno	Nein

Stručný popis

Roudnice nad Labem (německy Raudnitz an der Elbe) je město ležící na levém břehu řeky Labe v okrese Litoměřice. V roce 2011 zde trvale žilo 11.989 obyvatel.

První písemné zprávy o Roudnici nad Labem pocházejí z poměrně pozdní doby, z let 1167 a 1176, městská práva získalo již ve 12. století. Stavbu hradu v této pro dvanácté století strategicky významné lokalitě zahájil Jindřich Břetislav, synovec krále Vladislava I., který byl biskupem pražským a kterého císař později jmenoval panovníkem českého knížectví.

Ve 13. a 14. století výstavba pokračovala, biskup Jan IV. z Dražic (kolem 1280–1343) nechal v letech 1333–1340 vybudovat třetí nejstarší kamenný most v Čechách a první přes Labe. Koncem 14. století bylo vystavěno Nové Město roudnické (dnes nám. Jana z Dražic a Husovo nám.) a spolu se starým městem obehnáno hradbami. V 15. století město několikrát dobyli a vyplenili husité (1421 Jan Žižka, 1425 Jan Roháč z Dubé, 1428 Václav Carda z Petrovic).

Po husitských válkách město i hrad několikrát změnilo majitele (1431 Jan Smiřický, 1453 Zdeněk Konopišťský ze Šternberka, od roku 1467 byla Roudnice královské město. V roce 1577 je získal Vilém z Rožmberka, který započal s přestavbou a rozšířením roudnického hradu a zároveň zde měl své alchymistické dílny. O rozkvět města se přičinil i Jakub Krčín, který zde za jeho vlády působil. Po Vilémově smrti získala celý jeho majetek jeho poslední manželka Polyxena z Pernštejna, která se v roce 1603 provdala za Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkowicz. Ten pokračoval v rozšiřování a zvelebování roudnického panství.

Projekt na barokní přestavbu hradu vypracovali nejpřednější stavitelé a architekti své doby Pietro de Colombo, Francesco Caratti, Carlo Orsolini a Carlo Lurago. Za třicetileté války bylo město v roce 1634 a 1639 vypáleno a pobořeno švédskými vojsky. Stavbu zámku dokončil v roce 1684, za vlády Václava Eusebia z Lobkowicz, stavitel Antonio della Porta. Václav Eusebius také ustanovil Roudnici jako hlavní a nedělitelný rodový majetek (tzv. fideikomis), což platilo až do roku 1945.

V 19. století se Roudnice stala průmyslovým a hospodářským centrem Podřipska. V roce 1910 byl na místě původního, zbořeného gotického mostu postaven nový železný most přes řeku Labe.

V roce 1945 byl roudnický zámek zestátněn, jeho cenný depozitář (především knihovna a Lobkowiczká obrazárna) byl zničen nebo umístěn do jiných zámků či muzeí v ČR. Od roku 1957 do roku 2008 na zámku sídlila Vojenská hudební škola Víta Nejedlého.

Židovská komunita

Nejstarší dochovaný záznam o židovském osídlení Roudnice pochází z roku 1541 a jde o zmínku o pogromu. Poměrně početná židovská komunita se dočasně zmenšila v důsledku třicetileté války. V polovině 17. století žilo ve městě 218 židů a v druhé polovině století posílily roudnické židovstvo rodiny z českých zemí, Uher a Polska. V roce 1713 vymřela celá třetina všech roudnických židů na mor.

V Roudnici vznikla významná komunita, která byla jednou z nejpočetnějších židovských komunit v Čechách. V roce 1880 zde žilo již 523 židů; poté však následoval postupný pokles s 326 osobami v roce 1900 a 166 v roce 1930. O významu Roudnice vypovídá, že zde v 19. století sídlil krajský rabín a židovská náboženská obec zde fungovala nepřetržitě od konce 16. století až do druhé světové války.

Ve městě postupně existovaly dvě židovské čtvrti. První z nich se nacházela jihovýchodně od zámku, na východním okraji městského jádra. Datum jejího vzniku není známé, koncem 16. století zde však stálo 16 až 18 domů, první synagoga a hřbitov. V letech 1613 až 1614 se z ní židé museli vystěhovat a čtvrť byla zbořena. Na jejím místě byl v následujících letech postaven kapucínský klášter.

Po zrušení první čtvrti vznikla nová západně od mostu přes Labe v Havlíčkově ulici. Šlo o 300 metrů dlouhé ulicové ghetto se zástavbou po obou stranách ulice, které bylo od vlastního města původně odděleno bránou. Z počátku šlo pouze o 12 domů odkoupených od křesťanů, postupně se však čtvrť rozrůstala a v roce 1718 již sestávala z 51 domů. V letech 1727 až 1728 byla východní část ghetta v blízkosti kostela zrušena. I tak ve čtvrti v roce 1840 stálo 63 domů. Část z nich, zejména v severní části ghetta, byla zbořena v 19. století v důsledku stavby železnice. Další část byla zbourána po roce 1970, většina (zejména v jižní části Havlíčkovy ulice) se však v různých přestavbách dochovala do současnosti.

Synagogy existovaly v Roudnici postupně tři. Nejstarší z nich byla výše zmíněná synagoga v první židovské čtvrti. Datum její výstavby není známé a byla zbořena spolu se čtvrtí. Druhá synagoga z roku 1619 stávala v ghettu v Havlíčkově ulici a v roce 1851 byla zbořena v souvislosti se stavbou železnice. V reakci na to byla v letech 1852 až 1853 postavena třetí synagoga, a to částečně na místě nedávno zbořené synagogy. Stavba novorománského slohu sloužila svému účelu do druhé světové války. Po válce byla přestavěna na středoškolský internát a stavebně upravena. V roce 2009 v ní sídlila firma prodávající nábytek. V současnosti se zde nachází populární restaurace Maják.

Židovské hřbitovy

Tři byly v Roudnici i židovské hřbitovy. Nejstarší stával v místě první židovské čtvrtě a zanikl v roce 1613. Několik náhrobků z něj bylo přeneseno na starý židovský hřbitov (dnes u Třebízského ulice) založený téhož roku.

Po vyčerpání kapacity starého hřbitova byl v roce 1890 na západním okraji města založen hřbitov nový. Pohřby se na něm konaly i po druhé světové válce. Za minulého režimu byl hřbitov zdevastován, náhrobky a stejně tak i obvodová zeď byly rozkrádány jako stavební materiál. Po roce 1990 došlo k zabezpečení hřbitova a od roku 2002 probíhá jeho rekonstrukce.

Počet obyvatel v roce 1930 - 9.261
Počet obyvatel v roce 2011 - 11.989

Zdroj: Wikipedia, Český statistický úřad, Mapy.cz, webové stránky obce/města, Katastrální úřad, Omnium, Památkový katalog