Sušice

Lokalita	Sušice
Gemeinschaft	Sušice
Bezirk	Klatovy
Erdstrich	Plzeňský kraj
Katastrální území	Sušice nad Otavou, Kode: 759601
GPS-Koordinaten	49° 13' 45.5'' 13° 31' 3.7''
Německý název	Schüttenhofen
Výměra	435 m²
Číslo kulturní památky	26426/4-3384
Vlastnictví	Město
Kontakt	Městský úřad Sušice náměstí Svobody 138 342 01 Sušice Tel.: +420 376 540 111 E-mail: epodatelna@mususice.cz URL: https://www.mestosusice.cz/
Vlastník	Město Sušice náměstí Svobody 138 342 01 Sušice Tel.: +420 376 540 111 E-mail: epodatelna@mususice.cz URL: https://www.mestosusice.cz/
Stav	Udržovaný, nová podoba
Opuštěno	Nein

Stručný popis

Sušice (německy Schüttenhofen) je město v okrese Klatovy v Plzeňském kraji. Žije zde přibližně 11 tisíc obyvatel.

Osada Sušice byla pravděpodobně založena kolem roku 790, nejstarší písemná zmínka o ní však pochází až z roku 1233.

Někdy ve 12. století se území stalo součástí Bavorska pod vládou rodu Bogen. Méně jasné je, jak k tomu došlo. Některé zdroje uvádí, že král Vladislav II. věnoval území Sušice a Albrechtsriedu (Albrechtic) nově vzniklému klášteru ve Windbergu, k tomu mělo dojít roku 1142. Podle jiných zdrojů připadlo území Bavorsku po sňatku Vladislavovy vnučky Ludmily, dcery knížete Bedřicha, a Alberta III. z Bogenu (k tomu došlo v 80. nebo 90. letech 12. století). Další možností je sňatek Svatavy, dcery Vladislava I. a Fridricha z Bogenu roku 1124.

Kromě zlata zvyšovala význam Sušice (za bavorské nadvlády pod názvem Schüttenhofen) i výhodná poloha na obchodní trase, později tudy vedla i Zlatá stezka.

Kolem roku 1257 obsadil Sušicko budoucí král Přemysl Otakar II. V následujících letech nechal u řeky vybudovat nové město. Roku 1273 bylo Sušicko připojeno zpět k Českému království a Sušice se stala královským městem.

Karel IV. ještě vylepšil pozici města tím, že jej zařadil mezi města, která nesmějí být zastavena nebo zcizena koruně. Roku 1356 získala Sušice mílové právo a v roce 1372 právo na vybírání mýtného. Karlův nástupce Václav IV. k tomu připojil právo na konání týdenního výročního trhu ve svátek Nanebevzetí Panny Marie.

Sušice patřila k městům, která husitské hnutí významně podporovala.

V 16. století Sušicko ztratilo něco ze svého někdejšího významu. Bohaté zdroje drahých kovů se z větší části vyčerpaly a krajina Sušicka neposkytovala mnoho dalších možností k hospodářskému využití šlechtou. Dříve významný region se v rámci království stával periferií.

Třicetiletá válka přinesla městu značné útrapy, ať už v podobě škod působených táhnoucími vojsky či v důsledku nucené rekatolizace. V souvislosti s přesuny obyvatelstva vyvolanými válkou vzrůstal počet německých obyvatel. Nadále byla posilována katolická víra. Roku 1654 byl založen kapucínský klášter a kostel svatého Felixe. Dalším novým církevním objektem se roku 1682 stala poutní kaple svatých Andělů Strážných na kopci Stráž, tato stavba je jednou z výrazných dominant současného města.

V letech 1678–1681 trpěl celý kraj morovou epidemií. Vznikl kvůli ní nový hřbitov a později i kaple svatého Rocha, tyto objekty se nacházejí na dnešním Hořejším předměstí na východě Sušice. V roce 1707 postihl město velký požár, který zničil mnoho domů, včetně původní renesanční radnice. Po celé století pak probíhala postupná obnova města.

V Sušici se počátkem 19. století objevují určité snahy o podporu národního obrození. V roce 1839 založil Vojtěch Scheinost nejstarší sirkárnu na území Čech (společnost SOLO se objevuje roku 1903). Roku 1888 bylo město napojeno na železnici. Došlo i k proměnám ve vzhledu města. Byly zbourány městské brány a převážná část hradeb, náměstí a Pražská ulice byly vydlážděny. V roce 1832 žily ve městě téměř 4.000 obyvatel.

Počátkem 20. století žilo v Sušici již 6 500 obyvatel. V Sušici a okolí byla celá řada drobných podniků. Mezi nejvýznamnější patřil SOLO Sušice a výrobce obalů PAP (od roku 1933). Po obsazení Sudet nacistickým Německem zůstala Sušice vzhledem k převaze českého obyvatelstva součástí Československa (nová hranice vedla nedaleko města). Město osvobodila 6. května 1945 americká armáda.

Židovská komunita

Židé žili v Sušici již ve středověku, jejich domy stávaly v dnešní Vodní ulici. Poslední synagoga z roku 1859 byla zbořena v roce 1964. Dne 27. listopadu 1942 byli sušičtí židé odvlečeni do Terezína a téměř všichni byli vyvražděni v koncentračních táborech.

První písemné zmínky o židech v Sušici se nacházejí ve Smolné knize z roku 1562. První konkrétní údaje o jejich počtu pocházejí z Berní ruly zpracované v letech 1654 - 1655. V Sušici v té době žilo 14 židů ( uvedeni jsou však pouze muži, do celkového počtu se nezahrnovaly ženy a děti ). Počet židů usazených v Sušici postupně narůstal a v roce 1860 dosáhl svého maxima - 300 osob, poté začal klesat - v roce 1912 jich zde žilo pouze 112. Do roku 1826 nebyla nikde zaznamenávána základní životopisná data židovských obyvatel, především narození, svatby a úmrtí. Od února 1827 bylo úředně nařízeno tyto údaje zapisovat. V roce 1839 byl Prácheňský kraj rozdělen na 16 obvodů, v nichž byli ustanoveni matrikáři židovských matrik. Stejně jako jinde i v Sušici směl žít jen určitý počet trvale usazených židů, tzv. famillantů.

Teprve po smrti některého z nich mohl být přihlášen jiný. Za právo být pod ochranou obce se platil tzv. Schutzgeld a nebylo to právo dědičné. Podle nařízení sušického magistrátu museli místní židé nosit oděv označený žlutou nášivkou, aby se odlišili od ostatních obyvatel.

K bydlení měli vyhrazenou zvláštní část města, kam byl přístup pouze od městských hradeb (dnešní Vodní, dříve Židovská ulice). Přístup do města byl zatarasen řetězem. Již od středověku platila celá řada nařízení, která ovlivňovala jejich život - nesměli například bydlet jinde než v určené čtvrti, v neděli a o svátcích nesměli vycházet do města a obchodovat tam, nesměli chodit po městě v době konání mše, v téže době museli na svých domech zavírat okna a okenice směrem na kostel atd. V Sušici byly zřízeny postupně tři synagogy. První - vlastně jen jakási modlitebna byla dřevěná a vyhořela roku 1707, na jejím místě byla postavena synagoga nová, která svému účelu sloužila do roku 1923, kdy také vyhořela. Současně s ní byla od roku 1859 v provozu synagoga třetí, která sloužila svému účelu do druhé světové války, pak přešla do majetku města a v roce 1963 byla zbourána.

Zlomem v životě židovské komunity byl rok 1848. Židovské obyvatelstvo získalo mnohem větší možnosti zapojovat se do společenského života, obchodoval, kupovat a stavět domy i v jiných částech města. Soužití obou skupin obyvatelstva bylo celkem bez konfliktů do roku 1866, kdy byla v Sušici vyprovokována protižidovská bouře.

Židovské hřbitovy jsou v Sušici dva : starý hřbitov mezi hradbami, na němž se pochovávalo od roku 1626 do roku 1873, kdy i přes několikeré rozšíření přestal svou velikostí vyhovovat (nejstarší dochovaný náhrobek pochází z roku 1708). Na druhý hřbitov se pohřbívalo od roku 1873, poslední pohřeb se zde konal roku 1946.

Starý židovský hřbitov

Starý židovský hřbitov byl založen roku 1626 při někdejší městské hradební zdi, dnes ulice Příkopy. Dochováno je zhruba 190 náhrobků, především barokního a klasicistního typu, nejstarší dochovaný náhrobek pochází z roku 1708. Hřbitov je vymezený vysokou ohradní zdí, na jižní straně hradební zdí s baštou městského opevnění.

Zdroj: Wikipedia, Český statistický úřad, Mapy.cz, webové stránky obce/města, Šumavanet.cz, Katastrální úřad, Cimiterium.cz, Památkový katalog
https://www.mestosusice.cz/susice/fr.asp?tab=snet&id=278