Sušice
Sušice | |
Gemeinschaft | Sušice |
Bezirk | Klatovy |
Erdstrich | Plzeňský kraj |
Sušice nad Otavou, Kode: 759601 | |
GPS-Koordinaten | 49° 13' 36.8'' 13° 31' 28.6'' |
Schüttenhofen | |
36 690 m² | |
Město | |
Pohřební služba Adámek Pod Kalichem 344 342 01 Sušice Tel.: +420 602 325 816 E-mail: adamek@adamek-ps.cz URL: https://www.adamek-ps.cz/ | |
Město Sušice náměstí Svobody 138 342 01 Sušice Tel.: +420 376 540 111 E-mail: epodatelna@mususice.cz URL: https://www.mestosusice.cz/ | |
Udržovaný, nová podoba | |
Nein |
Sušice (německy Schüttenhofen) je město v okrese Klatovy v Plzeňském kraji. Žije zde přibližně 11 tisíc obyvatel.
Osada Sušice byla pravděpodobně založena kolem roku 790, nejstarší písemná zmínka o ní však pochází až z roku 1233.
Někdy ve 12. století se území stalo součástí Bavorska pod vládou rodu Bogen. Méně jasné je, jak k tomu došlo. Některé zdroje uvádí, že král Vladislav II. věnoval území Sušice a Albrechtsriedu (Albrechtic) nově vzniklému klášteru ve Windbergu, k tomu mělo dojít roku 1142. Podle jiných zdrojů připadlo území Bavorsku po sňatku Vladislavovy vnučky Ludmily, dcery knížete Bedřicha, a Alberta III. z Bogenu (k tomu došlo v 80. nebo 90. letech 12. století). Další možností je sňatek Svatavy, dcery Vladislava I. a Fridricha z Bogenu roku 1124.
Kolem roku 1257 obsadil Sušicko budoucí král Přemysl Otakar II. V následujících letech nechal u řeky vybudovat nové město. Roku 1273 bylo Sušicko připojeno zpět k Českému království a Sušice se stala královským městem.
Karel IV. ještě vylepšil pozici města tím, že jej zařadil mezi města, která nesmějí být zastavena nebo zcizena koruně. Roku 1356 získala Sušice mílové právo a v roce 1372 právo na vybírání mýtného. Karlův nástupce Václav IV. k tomu připojil právo na konání týdenního výročního trhu ve svátek Nanebevzetí Panny Marie.
Sušice patřila k městům, která husitské hnutí významně podporovala.
V 16. století Sušicko ztratilo něco ze svého někdejšího významu. Bohaté zdroje drahých kovů se z větší části vyčerpaly a krajina Sušicka neposkytovala mnoho dalších možností k hospodářskému využití šlechtou. Dříve významný region se v rámci království stával periferií.
Třicetiletá válka přinesla městu značné útrapy, ať už v podobě škod působených táhnoucími vojsky či v důsledku nucené rekatolizace. V souvislosti s přesuny obyvatelstva vyvolanými válkou vzrůstal počet německých obyvatel. Nadále byla posilována katolická víra. Roku 1654 byl založen kapucínský klášter a kostel svatého Felixe. Dalším novým církevním objektem se roku 1682 stala poutní kaple svatých Andělů Strážných na kopci Stráž, tato stavba je jednou z výrazných dominant současného města.
V letech 1678–1681 trpěl celý kraj morovou epidemií. Vznikl kvůli ní nový hřbitov a později i kaple svatého Rocha, tyto objekty se nacházejí na dnešním Hořejším předměstí na východě Sušice. V roce 1707 postihl město velký požár, který zničil mnoho domů, včetně původní renesanční radnice. Po celé století pak probíhala postupná obnova města.
V Sušici se počátkem 19. století objevují určité snahy o podporu národního obrození. V roce 1839 založil Vojtěch Scheinost nejstarší sirkárnu na území Čech (společnost SOLO se objevuje roku 1903). Roku 1888 bylo město napojeno na železnici. Došlo i k proměnám ve vzhledu města. Byly zbourány městské brány a převážná část hradeb, náměstí a Pražská ulice byly vydlážděny. V roce 1832 žily ve městě téměř 4.000 obyvatel.
Počátkem 20. století žilo v Sušici již 6 500 obyvatel. V Sušici a okolí byla celá řada drobných podniků. Mezi nejvýznamnější patřil SOLO Sušice a výrobce obalů PAP (od roku 1933). Po obsazení Sudet nacistickým Německem zůstala Sušice vzhledem k převaze českého obyvatelstva součástí Československa (nová hranice vedla nedaleko města). Město osvobodila 6. května 1945 americká armáda.
Městský hřbitov
Městský hřbitov v Sušici je hlavní městský hřbitov v Sušici. Nachází se na jihovýchodním okraji města, v ulici Na Vršku. Hřbitov byl zřízen v roce 1878 na velkém pozemku za městem jako nový městský hřbitov náhradou za pohřebiště U Matky Boží blíže centru města, které nebylo možno dále rozšířit. Prvním pohřbeným na hřbitově byl notář Eduard Šebesta.
Poté, co se v rostoucím městě přestalo pohřbívat u kostelů v centru města, sloužilo pohřebiště jako hlavní městský hřbitov. Vztyčena zde byla novorománská vstupní brána a obřadní síň.
V druhé polovině 20. století byl hřbitov rozšiřován jižním směrem.
Správou hřbitova je pověřena Pohřební služba Adámek.
Zdroj: Wikipedia, Český statistický úřad, Mapy.cz, webové stránky obce/města, Šumavanet.cz, Katastrální úřad, Cimiterium.cz, Památkový katalog
Objekty a vybavení hřbitova
- Hroby
- Nové hroby
- Odstraněná hrobová místa
- Hrobky
- Hrobka dominanta
- Vsypová louka
- Správa hřbitova
- Obřadní síň
- Brána
- Centrální kříž
- Popelnice
- Vodovod
- Otevírací doba hřbitova vyvěšena
- Řád veřejného pohřebiště na místě
- Kontakt na správce hřbitova na místě
- Torza náhrobků
Stav hřbitovní zdi
- Obnovena vč. náhrobků a desek na/u zdi
- Nová (nepůvodní) hřbitovní zeď