Tachov

Lokalita	Tachov
Gemeinschaft	Tachov
Bezirk	Tachov
Erdstrich	Plzeňský kraj
Katastrální území	Tachov, Kode: 764914
GPS-Koordinaten	49° 47' 22.6'' 12° 38' 59.6''
Německý název	Tachau
Výměra	1 324 m²
Vlastnictví	Město
Kontakt	Městský úřad Tachov Hornická 1695 347 01 Tachov Tel.: +420 374 774 182, 778 742 907 E-mail: daniela.krhounova@tachov-mesto.cz URL: https://www.tachov-mesto.cz
Vlastník	Město Tachov Hornická 1695 347 01 Tachov Tel.: +420 374 774 111 E-mail: podatelna@tachov-mesto.cz URL: https://www.tachov-mesto.cz
Stav	Udržovaný, nová podoba
Opuštěno	Nein

Stručný popis

Tachov (německy Tachau) je město v okrese Tachov v Plzeňském kraji. Žije zde přibližně 13 tisíc obyvatel.

Tachov patří mezi nejstarší sídla západních Čech. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1126, kdy kníže Soběslav I. nechal přestavět některé důležité hraniční pevnosti – mezi nimi i Přimdu a Tachov. Zmínka z roku 1131 potom již uvádí hrad v blízkosti „vesnice Tachov“.

Osada zaznamenala bouřlivý rozvoj za vlády krále Přemysla Otakara II., který zde nechal vystavět nový hrad a v jeho podhradí založil patrně kolem roku 1275 nové královské město Tachov, které nechal obehnat hradbami. Tyto se zachovaly ve velké míře dodnes a patří mezi nejzachovalejší středověké hradby na českém území. Ve 13. století se Tachov stal lokálním centrem, okolo města vznikaly statky, které podléhaly městskému purkrabímu.

Po nástupu Lucemburků na český trůn Tachov vykoupil Jan Lucemburský a v roce 1335 zde zřídil speciální manský soud, který měl řešit jejich spory. V Tachově také pobýval Karel IV. V době husitských válek 15. století se v Tachově třikrát střetli husité a jejich odpůrci, z čehož nejvíce se zapsala do historie bitva u Tachova v roce 1427.

Na konci 16. století v roce 1598 tachovští manové odkoupili svá léna do svého vlastnictví a tím zanikl tachovský manský obvod. V roce 1616 město postihl ničivý požár. 17. století bylo pro Tachov vůbec velmi nešťastné. V roce 1623, když se ještě město nestačilo vzpamatovat z velkého požáru, bylo prodáno Janu Filipovi Hussmannovi z Namédy. Byl to trest císaře Ferdinanda II. za účast v protihabsburském povstání. Tachov se tímto stal poddanským městem s omezenými právy a byly mu zabaveny statky, které městu dříve patřily. Za Hussmanna navíc probíhala násilná rekatolizace obyvatelstva. V době třicetileté války bylo město poničeno a vypáleno Švédy. Po třicetileté válce město byli majiteli města Losyové, kteří v roce 1784 město prodali Windischgrätzům, za nichž Tachov a okolí vzkvétalo a pod tachovský velkostatek spadalo téměř 50 vsí.

V roce 1869 žilo ve městě 3 857 obyvatel, většinou Němců. Do roku 1930 se počet obyvatel zvýšil na 7 000. Poté přišla Velká hospodářská krize a druhá světová válka. V roce 1938 prchla z Tachovska většina zdejší české menšiny, němečtí antifašisté a Židé. Oblast se stala součástí Německé říše.

Po válce bylo pohraničí navráceno Československu a došlo k odsunu německého obyvatelstva. Po něm rapidně klesl počet obyvatel a město bylo, stejně jako jiná pohraniční města, dosidlováno lidmi z českého vnitrozemí a ze Slovenska a také krajany dosud žijícími např. na Ukrajině a v Rumunsku. V roce 1950 žilo v již částečně dosídleném městě 4 073 lidí.

Po sametové revoluci v roce 1989 došlo k otevření státní hranice a Tachov přestal být „zapadlým pohraničním městem“, ale mohl začít těžit ze své polohy na hranicích s Německem.

V roce 2000 vznikly nové kraje. Okres Tachov se stal součástí Plzeňského kraje. V roce 2003 získal Tachov statut obce s rozšířenou působností.

Hřbitov - Urnový háj

Hřbitov, resp. urnový háj byl vybudován na ploše tzv. nového židovského hřbitova, který byl založen v roce 1933. Z původního židovského hřbitova se dochovalo ve východní části šest náhrobků z let 1933-1938.

Nachází se na místě hromadného hrobu obětí pochodu smrti - transportu vězňů z koncentračního tábora Buchenwald do vyhlazovacího tábora Flossenbürg. Vlak vyrazil 8. dubna 1945 a s živými i zemřelými zastavil 13. dubna 1945 v Tachově, odkud vězni museli jít do cílové stanice pěšky. Ve vlaku bylo na místě 400 mrtvých, dalších 200 vězňů neschopných pochodu doprovod postřílel nebo pobil. Na místě zůstalo 600 mrtvých těl, které byly odvezeny na nový židovský hřbitov, naházeny do vykopané jámy v prostoru hřbitova, polity dehtem a tři dny páleny.

Velká část plochy původního židovského hřbitova je využívána jako městský urnový háj. Hromadný hrob obětí pochodu smrti připomíná pomník z roku 1989 v jižní části hřbitova .

Zdroj: Wikipedia, Český statistický úřad, Mapy.cz, webové stránky obce/města, Katastrální úřad, Cimiterium.cz, Památkový katalog