Tachov

Lokalita	Tachov
Gemeinschaft	Tachov
Bezirk	Tachov
Erdstrich	Plzeňský kraj
Katastrální území	Tachov, Kode: 764914
GPS-Koordinaten	49° 47' 37.4'' 12° 38' 23.3''
Německý název	Tachau
Výměra	1 348 m²
Číslo kulturní památky	102308
Vlastnictví	Město
Kontakt	Matana a.s. Malá Štupartská 646/1 110 00 Praha 1 Tel.: +420 224 828 185 - 86 E-mail: m.maly@matana.cz URL: http://www.matana.cz
Vlastník	Federace židovských obcí v České republice Maiselova 18 110 01 Praha 1 Tel.: +420 224 800 824 E-mail: sekretariat@fzo.cz URL: https://www.fzo.cz
Stav	Obnovený s původními náhrobky
Opuštěno	Nein

Stručný popis

Tachov (německy Tachau) je město v okrese Tachov v Plzeňském kraji. Žije zde přibližně 13 tisíc obyvatel.

Tachov patří mezi nejstarší sídla západních Čech. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1126, kdy kníže Soběslav I. nechal přestavět některé důležité hraniční pevnosti – mezi nimi i Přimdu a Tachov. Zmínka z roku 1131 potom již uvádí hrad v blízkosti „vesnice Tachov“.

Osada zaznamenala bouřlivý rozvoj za vlády krále Přemysla Otakara II., který zde nechal vystavět nový hrad a v jeho podhradí založil patrně kolem roku 1275 nové královské město Tachov, které nechal obehnat hradbami. Tyto se zachovaly ve velké míře dodnes a patří mezi nejzachovalejší středověké hradby na českém území. Ve 13. století se Tachov stal lokálním centrem, okolo města vznikaly statky, které podléhaly městskému purkrabímu.

Po nástupu Lucemburků na český trůn Tachov vykoupil Jan Lucemburský a v roce 1335 zde zřídil speciální manský soud, který měl řešit jejich spory. V Tachově také pobýval Karel IV. V době husitských válek 15. století se v Tachově třikrát střetli husité a jejich odpůrci, z čehož nejvíce se zapsala do historie bitva u Tachova v roce 1427.

Na konci 16. století v roce 1598 tachovští manové odkoupili svá léna do svého vlastnictví a tím zanikl tachovský manský obvod. V roce 1616 město postihl ničivý požár. 17. století bylo pro Tachov vůbec velmi nešťastné. V roce 1623, když se ještě město nestačilo vzpamatovat z velkého požáru, bylo prodáno Janu Filipovi Hussmannovi z Namédy. Byl to trest císaře Ferdinanda II. za účast v protihabsburském povstání. Tachov se tímto stal poddanským městem s omezenými právy a byly mu zabaveny statky, které městu dříve patřily. Za Hussmanna navíc probíhala násilná rekatolizace obyvatelstva. V době třicetileté války bylo město poničeno a vypáleno Švédy. Po třicetileté válce město byli majiteli města Losyové, kteří v roce 1784 město prodali Windischgrätzům, za nichž Tachov a okolí vzkvétalo a pod tachovský velkostatek spadalo téměř 50 vsí.

V roce 1869 žilo ve městě 3 857 obyvatel, většinou Němců. Do roku 1930 se počet obyvatel zvýšil na 7 000. Poté přišla Velká hospodářská krize a druhá světová válka. V roce 1938 prchla z Tachovska většina zdejší české menšiny, němečtí antifašisté a Židé. Oblast se stala součástí Německé říše.

Po válce bylo pohraničí navráceno Československu a došlo k odsunu německého obyvatelstva. Po něm rapidně klesl počet obyvatel a město bylo, stejně jako jiná pohraniční města, dosidlováno lidmi z českého vnitrozemí a ze Slovenska a také krajany dosud žijícími např. na Ukrajině a v Rumunsku. V roce 1950 žilo v již částečně dosídleném městě 4 073 lidí.

Po sametové revoluci v roce 1989 došlo k otevření státní hranice a Tachov přestal být „zapadlým pohraničním městem“, ale mohl začít těžit ze své polohy na hranicích s Německem.

V roce 2000 vznikly nové kraje. Okres Tachov se stal součástí Plzeňského kraje. V roce 2003 získal Tachov statut obce s rozšířenou působností.

V lokalitě Vysoká nad městem stojí od roku 1971 památník bitvy u Tachova. Na Třešnovce v severní části města je mohyla na místě posledního odpočinku 232 obětí pochodů smrti, které na konci druhé světové války procházely územím Tachovska. Ve městě se také nachází dva židovské hřbitovy, starý a nový.

Židovská komunita

Počátky židovského osídlení se údajně datují do 13. století do vlády Přemysla Otakara II, který vydal zákoník Statuta Judeorum upravující židovská práva a povinnosti. Za jeho vlády se zde při dálkové cestě usazovali židovští kupci a obchodníci, kteří měli zaručený volný přechod přes zemskou hranici, každý útok proti židům měl být považován za útok proti králi. Byly určeny i tresty za poškození synagogy nebo za zhanobení židovského hřbitova. Písemně je ale židovské osídlení doloženo až od poloviny 15. století (1456-76), kdy zde žilo 5 židovských rodin s obchodními aktivitami v Řezně. V polovině 16. století počet narostl na 15 rodin. V roce 1605, kdy místní židovská komunita obdržela od městské rady právní povolení a stanovení organizačních záležitostí židovské obce, představovalo židovské obyvatelstvo zhruba 6% všech obyvatel. K roku 1724 zde pobývalo už 17 rodin (102 osob)a koncem 18. století se počet dostal přes 30 rodin. Nejvyšší ho počtu bylo dosaženo zřejmě po polovině 19. století (1869- 294 Židů neboli 7,6% celkové populace, 1880- 280 osob, 1890 – 287 osob což představovalo 6% z celkového počtu obyvatelstva, 1900- 284 osob). Poté došlo k výraznějšímu poklesu ve 30. letech až na 179 osob. Zajímavostí bylo přebírání příjmení podle zdejšího původu, např. jméno Blaustern, odvozené od názvu místního domu „Zum blauen Stern“.

Zbytky židovské ulice (ghetta) se nachází v ulici Karla Havlíčka Borovského v jižní a jihovýchodní části města. Židovské domy se začaly tvořit od poloviny 16. století (byly 4 domy), koncem století už 8 domů. Roku 1611 pak 15 domů, v polovině 18. století 12 domů. Po několika požárech byla část domů zničena v letech 1719, 1748, 1818 a 1911, kdy vyhořelo 11 domů, a většina ostatních poškozených domů byla zbořena. Ve městě se nacházela synagoga - starší, umístěná při městských hradbách, vznikla v 16. století a byla zvětšena po požáru v roce 1818. Byla zničena při požáru 1911 a na jejím místě vznikla nová secesní od architekta Alfréda Grotta. Vedle ní se nacházela i budova rabinátu, učebny a zasedací síně v domě čp. 518. Synagoga byla zničena nacisty v listopadu 1938. Nacházela se zde v 18. a 19. století uznávaná talmudická škola. Tachov bylo i sídlo krajského rabína.

Starý židovský hřbitov

Jedná se o mimořádně hodnotný hřbitov s dochovanými náhrobky od 17. století, situovaný v blízkosti městského jádra Tachova. Částečně je vymezen původní ohradní zdí.

Druhý židovský hřbitov v Tachově (dnes zvaný „starý“) byl úředně povolen v r. 1615, ale pohřbívalo se zde pravděpodobně již dříve, poté, co ustaly pohřby na prvním, středověkém hřbitově v blízkostijihovýchodních hradeb a středověké židovské osady. Hřbitov byl několikrát rozšiřován, pohřbívalo se zde až do roku 1933.

V roce 1968 byl hřbitov zmenšen (byla zrušena jeho západní část s rabínskými hroby včetně části ohradní zdi s branou a poutního místa – hrobu rabína Nachuma ben Josefa Sofera), v západní části hřbitova byla později postavena nevzhledná přízemní budova (dnes ubytovna), severní část byla zmenšena o nově zřízený chodník, přiléhající ke komunikaci. V 80. letech se dokonce uvažovalo o likvidaci hřbitova a asi 40 nejcennějších náhrobků bylo přemístěno na hřbitov v Mariánských Lázních, zbylé náhrobky měly být deponovány v jámě a zahrnuty zeminou. Od tohoto záměru bylo naštěstí v roce 1990 upuštěno a nedlouho poté byl hřbitov péčí dobrovolníků opraven. Na hřbitovš se dnes nachází soubor 198 náhrobků.

Zdroj: Wikipedia, Český statistický úřad, Mapy.cz, webové stránky obce/města, Katastrální úřad, Cimiterium.cz, Památkový katalog