Bečov nad Teplou

Lokalita	Bečov nad Teplou
Gemeinschaft	Bečov nad Teplou
Bezirk	Karlovy Vary
Erdstrich	Karlovarský kraj
Katastrální území	Bečov nad Teplou, Kode: 601268
GPS-Koordinaten	50° 4' 52.0'' 12° 50' 11.1''
Německý název	Petschau
Výměra	6 844 m²
Vlastnictví	Město
Vlastník	Město Bečov nad Teplou, nám. 5. května 1, 36464 Bečov nad Teplou
Stav	Udržovaný v původní podobě
Opuštěno	Nein

Stručný popis

Bečov nad Teplou (německy Petschau) je město v Karlovarském kraji. Historické jádro města je městskou památkovou zónou. V místním zámku je umístěn relikviář svatého Maura, podle některých zdrojů druhá nejcennější (movitá) památka v Česku. Žije zde necelý tisíc obyvatel (v roce 2011 jich bylo 1021).

Okolí města je kopcovité a hojně zalesněné. Nachází se v CHKO Slavkovský les. Poblíž řeky Teplé, na okraji Bečova, byla šlechtickým rodem Beaufort-Spontini před druhou světovou válkou vybudována unikátní botanická zahrada (Beaufortské alpinum), v současné době obnovovaná ZO ČSOP Berkut.
Necelé tři kilometry východně od města se nachází evropsky významná lokalita Bečovské lesní rybníky.

Počátky Bečova souvisejí s důležitou zemskou komunikací z Čech do Německa. Vedla směrem od Žlutic do Chebu. K její ochraně byl na skalní ostrožně nad Teplou ve 13. století založen opevněný objekt se strážní a celní funkcí. Roku 1387 král Václav potvrdil Boršovi z Rýzmburka právo vybírat v Bečově a Dražově clo.

Dalším důležitým faktorem rozvoje Bečova bylo ve 13.-16. století rudné hornictví v centrální části Slavkovského lesa (zlato, stříbro, cín). Zejména zdejší těžba cínu měla celoevropský význam a znamenala pro kraj hospodářskou a kulturní konjunkturu. Klíčovou roli při důlní exploataci Slavkovského lesa sehrály šlechtické rody Rýzmburků z Oseka a Pluhů z Rabštejna. Těžba cínu kulminovala v první půli 16. století, poté došlo k jejímu pozvolnému úpadku, který završila třicetiletá válka.

Hledání nové obživy obyvatel vedlo k rozmachu řemeslné cechovní výroby. Na Bečovsku se rozvinula četná specifická řemesla (cínařství, postřihovačství, tkalcovství, koželužství, kloboučnictví aj.). Podivuhodnou zvláštností kulturního života Bečovska se po roce 1650 stal mimořádně úspěšný rozkvět lidové hudební tradice. Mnohé obce prosluly svými nadanými muzikanty (Bečov, Javorná, Dražov, Chodov, Nová Ves).

V době baroka v 17. a 18. století se výrazně změnila tvářnost Bečova a okolních míst. Sídelní lokality byly v duchu baroka přestavěny. Pouze v půdorysech a jádrech domů si zachovaly svůj gotický a renesanční ráz. Přestavby se dotkly hlavně bečovského hradu a kostela svatého Jiří. Nové barokní kostely a kaple byly postaveny např. v Javorné, Nové Vsi, Dražově a Dolní Hluboké.

Devatenácté století bylo pro Bečov stoletím rozvoje silniční a železniční dopravy. Mílové kroky učinilo i poštovnictví. Ze zajímavých výrob a řemesel Bečovska v době 18.-19. století připomeňme tradiční cínařství, dále knoflíkářství, smolaření, výrobu koženého zboží a obchod chmelem. Na venkově se nejvíce obyvatel živilo chovem dobytka (zejména ovcí) a drobným zemědělstvím. U Chodova byla zřízena výrobna kyseliny sírové (Vitriolka). Kolem roku 1800 začaly v kraji pracovat první malé manufaktury. V blízkém Horním Slavkově byla v roce 1792 založena první česká porcelánka. Pokusná výroba porcelánu však byla zahájena již o tři roky dříve (1789) v obci Háje u Bečova. Mnoho pracovních příležitostí skýtaly rozsáhlé lesy Bečovska, jež tvořily důležitý hospodářský faktor panství již od středověku. Hudební tradice Bečovska byly v první půli 19. století obohaceny působením osvíceného pedagoga Karla Veita. V roce 1887 byla v Bečově založena renomovaná hudební škola. Studovali na ní žáci z celých severozápadních Čech.

Dvacáté století přineslo Bečovsku další zlepšení dopravních a poštovních spojů. V roce 1901 byla dokončena železnice z Krásného Jezu do Lokte. I do odlehlých vsí byl postupně zaveden elektrický proud. Přírodní krásy Slavkovského lesa začali již od sklonku 19. století objevovat a obdivovat turisté i přírodovědci.

První světová válka znamenala i pro oblast Slavkovského lesa úpadek ekonomiky, bídu a žal nad ztrátou drahých. Smutnou reminiscencí oněch časů jsou desítky obecních pomníků padlým v letech 1914-1918. Po válce došlo na Bečovsku k rychlému odumírání posledních zbytků svérázné lidové kultury. S tím souvisel i zánik typické hrázděné architektury. Stará, výrazově a stavebně hodnotná venkovská stavení byla nahrazována uniformními domy, jež kopírovaly městské vzory.

Konec druhé světové války měl pro Bečovsko a jeho obyvatele dalekosáhlé důsledky. Došlo ke složitému procesu odsunu Němců a znovuosidlování kraje českým obyvatelstvem. Odlehlé končiny Bečovska lákaly nové osídlence jen málo, neboť měly špatné spojení a špatné zásobování. Pracovních příležitostí bylo minimálně. Mnohé lokality po vysídlení Němců zcela osiřely.

Nové oživení přinesl až po roce 1950 rozmach těžby uranové rudy v okolí Horního Slavkova (Krásno, Ležnice, Krásný Jez aj.). Po vyčerpání uranových ložisek (kolem roku 1960) nastaly pro Slavkovský les opět klidnější časy.

Zdroj: Oficiální stránky města Bečov nad Teplou, Wikipedia