Janov

Lokalita	Janov
Gemeinschaft	Janov
Bezirk	Svitavy
Erdstrich	Pardubický kraj
Katastrální území	Janov u Litomyšle, Kode: 656950
GPS-Koordinaten	49° 50' 27.3'' 16° 23' 1.1''
Německý název	Jansdorf
Výměra	2 082 m²
Číslo kulturní památky	15501/6-3052
Vlastnictví	Římskokatolická církev
Kontakt	Obecní úřad Janov Janov 216, 569 55 Tel.: +420 461 639 206 E-mail: obec@janov-sy.cz URL: https://www.janov-sy.cz
Vlastník	Římskokatolická farnost proboštství Litomyšl Šantovo nám. 183 570 01 Litomyšl
Stav	Udržovaný, nová podoba
Opuštěno	Nein

Stručný popis

Obec Janov (německy Jansdorf) se nachází v okrese Svitavy v Pardubickém kraji. Žije zde 987 obyvatel.

Ves Janov vznikla za velké kolonizace za významného přispění osadníků z německých zemí. První písemné zpráva o vsi se váže k roku 1347. Od husitských válek se Janov řadil k rozsáhlému panství litomyšlskému (zámeckému).

Už v polovině 16. století stál nad Janovem dvůr s myslivnou. V roce 1617 tu již byla malá osada, nesoucí jméno po španělské manželce Vratislava z Pernštejna, Marii Manrique de Lara y Mendoza. Na místě dvora byl za hraběte Jiřího Kristiána z Valdštejna-Vartenberka v roce 1775 postaven lovecký zámeček Georgenlust. Víska Mendryka se časem rozrostla tak, že v roce 1848 čítala 93 domovních čísel s 648 obyvateli. Po 2. světové válce se ves vylidnila, byla vyrabována a téměř zanikla. Zámeček, který Aloise Jiráska inspiroval k sepsání slavné divadelní hry Lucerna, se v 60. letech 20. století stal charitním domovem pro řeholnice. To jej zachránilo, společenství Dcery křesťanské lásky sv. Vincenta z Pauly jej opravilo a řeholním sestrám je dodnes domovem. V hezky udržovaném areálu sestry provozují charitní péči pro Českou katolickou charitu.

Ještě výš nad Mendrykou byla v roce 1663 jako dominikální ves založena víska Gajer (německy Gayer). V starších dokumentech figuruje i jako „Neu-Mändrik“ (Nová Mendryka). Na konci 19. století tu bylo 39 stavení a zhruba 250 obyvatel. I tato víska je v dnešní době jen malým odleskem toho, co bývala v minulosti.

Pojmenování Jansdorf se ustálilo teprve od roku 1854. Obec byla součástí německého jazykového ostrova zvaného Hřebečsko a jako taková byl po mnichovském diktátu v roce 1938 vyňata z politického okresu litomyšlského a připadla k tzv. sudetské župě a tím pod pravomoc krajinského rady ve Svitavách. Po válce čekal německé obyvatelstvo odsun.

K 1. lednu 2020 v Janově (obec tvoří Janov, Mendryka a Gajer) žilo 988 obyvatel.

Římskokatolická farnost

Podle náznaků v písemných pramenech byl v Janově farní kostel už v polovině 14. století, ale nikoli na stávajícím místě. Za husitských válek zanikl, stejně jako farnost. Později vznikla (už ve stávající poloze) svatyně novější, měla ale jen status veřejné kaple, tj. bez stálého faráře.

Snad od pobělohorské rekatolizace nesla kaple zasvěcení sv. Filipu a Jakubovi. Duchovně byl tehdy Janov spravován z Litrbachů (Čisté), farnost byla v Janově obnovena v roce 1785.
Postupnými přestavbami kaple v 18. století (např. v letech 1762-1769 věž) vznikl barokní kostel sv. Filipa a Jakuba. Ten ovšem měl smůlu na četné požáry; po největším, z roku 1861, musel být kostel postaven téměř celý znova a jednotně. Velké škody způsobil i požár z roku 1957 (shořely střechy, věž i vnitřní vybavení). Od opravy zakončuje věž kostela jen jehlancová střecha namísto tradiční cibulové. Důkladnou opravu kostel prodělal v letech 2008 až 2010.

V současnosti je kostel sv. Filipa a Jakuba filiální k Římskokatolické farnosti - proboštství Litomyšl.

Hřbitov

Plocha hřbitova obklopuje kostel sv. Filipa.

Na janovském hřbitově se neobyčejně tvrdě podepsal národnostní vývoj obce ve 20. století. Po vysídlení janovských Němců nebylo o hroby vůbec pečováno a zřejmě už po požáru kostela (1957) vzklíčil nápad staré náhrobky kompletně odstranit. A to se skutečně stalo.

V současnosti se z původního hřbitova dochovaly jen dva (!) klasické hroby. Plocha je kompletně vyčištěna, zatravněna a jen v severovýchodním rohu postupně přibývají nové maloplošné urnové hroby (plus kolumbárium u dolní brány). Z původních kamenných artefaktů bylo sestaveno torzo kříže (stojí u jižní zdi kostela) a z postamentu jiného kříže byl utvořen památník (s kovovou růží), jehož deska s oprýskaným zlacením sděluje: Pietní místo posledního odpočinku janovských občanů, jejichž náhrobky se nedochovaly. Myšlenka pěkná, ale vyznívá to až sarkasticky, alibisticky…

Hřbitovní márnice byla účelově upravena na čekárnu autobusové zastávky. V roce 2011 byl při opravách objektu nečekaně odkryt vstup do zapomenuté podzemní kobky přímo pod čekárnou. Klenutá prostora o rozměrech 4,30 x 8,60 m a o výšce klenby asi 2,20 m je zhruba ze 2/3 vyplněna lidskými ostatky (lebky, dlouhé kosti) z hrobů, které byly do podzemí naházeny někdy v 19. nebo na počátku 20. století.

Ze starého ohrazení hřbitova se dochovala výtvarně pojatá barokní kulisová bránu. Po stranách brány stojí přímo na zdi sochy světců, patronů kostela (nalevo sv. Filip, napravo sv. Jakub).

Autor: Nisler Petr

Zdroje: Wikipedia, CUZK, NPÚ – památkový katalog, webové stránky obce Janov, Mikroregion Litomyšlsko