Krupka

Lokalita	Krupka
Gemeinschaft	Krupka
Bezirk	Teplice
Erdstrich	Ústecký kraj
Katastrální území	Krupka, Kode: 675261
GPS-Koordinaten	50° 41' 3.0'' 13° 51' 37.9''
Německý název	Graupen
Výměra	2 117 m²
Číslo kulturní památky	43694/5-2646
Vlastnictví	Město
Kontakt	Městský úřad Krupka Mariánské náměstí 32 417 42 Krupka 1 Tel: +420 417 861 253, +420 417 803 111 E-mail: podatelna@mukrupka.cz URL: http://mukrupka.cz
Vlastník	Město Krupka Mariánské náměstí 32 417 42 Krupka 1 Tel: +420 417 861 253, +420 417 803 111 E-mail: podatelna@mukrupka.cz URL: http://mukrupka.cz
Stav	Udržovaný v původní podobě
Opuštěno	Nein

Stručný popis

Město Krupka (německy Graupen) se nachází v okrese Teplice. V roce 2011 zde trvale žilo 2.588 obyvatel.

O Krupce jako o městě se poprvé hovoří v listinách z roku 1330, kdy král Jan Lucemburský daroval Krupku rodu Koldiců, kteří byli věrnými spojenci českých panovníků. V tom roce již stály hrady Rosenburg a Kyšperk. Město Krupka tedy pravděpodobně muselo vzniknout mezi roky 1305 a 1330. Kromě dvou již zmíněných hradů se v okolí Krupky nacházely dvě tvrze – Starý dvůr (Althof), jehož zbytky se zachovaly dodnes, a Šejnov, která byla zničena za husitských válek. Obě tvrze ležely v dnešním Bohosudově (místní část).

Z této doby pocházejí i první zmínky o okolních obcích, které dnes tvoří části Krupky. Z roku 1325 pochází první zmínka o Soběchlebech, z roku 1335 první zmínka o Unčínu (ves Unkova) a Maršově (ves Marešova) a záznam z roku 1376 hovoří o Habarticích na hřebenech Krušných hor, kde již stál kostel. Názvy obcí svědčí o slovanském složení obyvatelstva, které však s rozvojem těžby získávalo stále více německého rázu, poněvadž příliv nových pracovních sil byl větší ze saské strany.

Na začátku 15. století se Krupky a okolních obcí, tak jako většiny Čech, dotkly husitské války. Majitel Krupky Albrecht z Koldic a krupští měšťané byli věrnými spojenci císaře Zikmunda.

Po husitských válkách se město dočkalo nebývalého rozkvětu. Původní získávání rudy z naplavenin rýžováním vystřídala těžba ve skále, a to nejprve povrchová, ale od 15. století již hlubinná. Nové metody způsobily, že v průběhu 15. století vzrostla produkce cínu trojnásobně a v 16. století ještě o polovinu. Těžební území zasahovalo až po Cínovec a Dubí. O rozmachu těžby svědčí i dochovaný opis horního řádu z roku 1487. Když v roce 1469 uzavřel král Jiří z Poděbrad hraniční smlouvu se Saskem, zůstala většina nalezišť cínu na české straně.

Roku 1477 bylo městu uděleno Těmou V. z Koldic právo várečné na pivo ve městě i v okolních obcích. Dále byla povolena stavba pivovaru, týdenní trhy, obchod se solí a městu byla propůjčena obecní váha.

Další významná práva město obdrželo o rok později 13. ledna 1478. V ten den udělil král Vladislav II. Jagellonský městu znak, pečeť, právo pečetit červeným voskem, výroční trh, dosazovat purkmistra, radu, městské úředníky a celní svobodu. To byla zásadní městská práva, přestože Krupka zůstávala poddanským městem.

V té době byli krupští občané horlivými katolíky. To se projevilo i na stavbě kostelů. V roce 1454 byl dostavěn špitál s kostelem sv. Ducha. V dalších letech byl v Krupce postaven klášter i s kostelem. Roku 1479 celé město vyhořelo. Kostely však byly postaveny znovu a v roce 1516 k nim přibyl hřbitovní kostel svaté Anny.

V 16. století začalo do města pronikat luteránství. Proto byli do bohosudovského kostela roku 1587 povoláni chomutovští jezuité, aby čelili luteránům v Krupce. V roce 1579 obec koupila celé krupské panství i s hradem a stala se na čas svobodným městem.

Nabytá svoboda však neměla dlouhého trvání. Již v roce 1615 daroval král Matyáš Habsburský Krupku Adamovi ze Šternberka. Tento katolický král chtěl takto zřejmě čelit krupským luteránům. Krupští se bránili soudně, ale uspěli jen částečně. Spor probíhal neuvěřitelně dlouho – celých 99 let až do roku 1715. Snad právě proto se krupští měšťané přidali na stranu neúspěšného stavovského povstání. Čeští stavové totiž nabídli krupským jejich panství znovu na prodej. Po porážce českých stavů v bitvě na Bílé hoře (1620) se panství vrátilo zpět do rukou Adama ze Šternberka.

Třicetiletá válka město zasáhla několikrát. Švédové dobyli hrad Krupka. Největší škody však napáchali ustupující Sasové (1631), kteří v Krupce zapálili 60 domů. Nelze se proto divit, že po skončení války byla třetina domů prázdných a i doly byly zpustlé. Násilná rekatolizace také vyhnala z města mnohé luteránské odborníky.

Ještě větší pohroma než třicetiletá válka Krupku postihla roku 1680. Tehdy ve městě vypukla morová epidemie zavlečená z Prahy. Zemřela celá třetina obyvatel (celkem 327 lidí). V roce 1708 přešlo krupské panství do rukou Františka Clary-Aldringen, který ho koupil.

Počátkem 19. století se v okolí Krupky objevily první uhelné doly jako předzvěst nových časů. Vznikla i koželužna a v roce 1921 porcelánka, která vyráběla elektroporcelán. Dodnes také pracuje šroubárna ve Vrchoslavi, která byla založena roku 1910. Naopak cínové doly, kdysi chlouba Krupky, pomalu omezovaly těžbu. Od roku 1863 se začal těžit jako doplňkový produkt wolfram. Důlní činnost byla v Krupce ukončena roku 1922.

Po skončení druhé světové války bylo německé obyvatelstvo vysídleno do Německa. Tak zcela zanikly horské Habartice a Mohelnice. Fojtovice zůstaly obydleny, i když v mnohem menším rozsahu než před válkou.

Hřbitov u kostela sv. Anny

Hřbitov obklopuje římskokatolický filiální kostel svaté Anny v části města Krupka - Libušín, který je od roku 1964 chráněn jako kulturní památka.

Kostel byl postaven v roce 1516, ale nebyl využíván. V letech 1576–1624 sloužil evangelíkům, kteří jej částečně dostavěli v renesančním slohu. Později až do roku 1684, kdy byl opraven kostel Nanebevzetí Panny Marie, fungoval jako jediný městský kostel. V devatenáctém a dvacátém století byl několikrát opravován, ale na počátku devadesátých let dvacátého století zůstal volně přístupný, a většina vnitřního zařízení zanikla.

Na hřbitov se vstupuje renesanční branou z roku 1615 postavenou na náklady krupského obchodníka Georga Klippela. Tvoří ji polokruhový vchod s pilastry, které podpírají římsu s vysokým rozeklaným volutovým štítem. Na sever od kostela roste na hřbitově dub zimní chráněný jako památný strom.

Počet obyvatel v roce 1930 - 4.092
Počet obyvatel v roce 2011 - 2.588

Zdroj: Wikipedia, Český statistický úřad, Mapy.cz, webové stránky obce/města, Katastrální úřad, Omnium, Památkový katalog