Terezín

Lokalita	Terezín
Gemeinschaft	Terezín
Bezirk	Litoměřice
Erdstrich	Ústecký kraj
Katastrální území	Terezín, Kode: 766470
GPS-Koordinaten	50° 30' 9.7'' 14° 9' 13.9''
Německý název	Theresienstadt
Výměra	29 349 m²
Číslo kulturní památky	42645/5-2341
Vlastnictví	Česká republika
Kontakt	Památník Terezín Principova alej 304 411 55 Terezín Tel.: +420 416 782 225 E-mail: pamatnik@pamatnik-terezin.cz URL: https://www.pamatnik-terezin.cz
Vlastník	Památník Terezín Principova alej 304 411 55 Terezín Tel.: +420 416 782 225 E-mail: pamatnik@pamatnik-terezin.cz URL: https://www.pamatnik-terezin.cz
Stav	Udržovaný, nová podoba
Opuštěno	Nein

Stručný popis

Terezín (německy Theresienstadt) je malé pevnostní město nacházející se v okresu Litoměřice. V roce 2011 zde trvale žilo 1.911 obyvatel.

Pevnost byla založena roku 1780 Josefem II. Roku 1782 byla prohlášena svobodným královským městem. Jméno městu císař udělil na počest své matky císařovny Marie Terezie (kdežto sesterskou pevnost Ples ve východních Čechách pak přejmenovali na Josefov až po jeho smrti). V roce 1790 byla pevnost schopna obrany. Účelem pevnosti bylo chránit přístupové cesty, kterými během prusko-rakouských válek v 18. století postupovala nepřátelská vojska. Pevnost byla vystavěna na samém konci éry bastionových opevnění podle návrhů pevnostní školy ve francouzském Meziéres a představuje ve světovém měřítku špičkový pevnostní systém. Své obranné vojenské poslání však nikdy aktivně nemusela splnit, její existence k odstrašení pruského útočníka postačila (zato se později mnohokrát osvědčila coby výborný žalář).

Kvůli stavbě pevnosti byl přeložen tok řeky Ohře do umělého říčního koryta o několik set metrů dále směrem na západ (původní tok řeky procházel před Malou pevností – dodnes je v mapách veden jako Stará Ohře / Alte Eger Fluss). Posádku pevnosti mělo v době války tvořit asi 11 tisíc mužů. Obranný systém se skládá z Hlavní pevnosti na levém břehu Nové Ohře a Malé pevnosti na pravém břehu Staré Ohře.

Hlavní pevnost má tvar osmiúhelníku, protáhlého ve směrech od severu k jihu, ze všech nároží vybíhají pětiboké bastiony. Celková délka pevnostního valu, silného přibližně 30 m, činí 3770 metrů. Další prvky opevnění byly umístěny v příkopech před hlavní obrannou linií. Malá pevnost měla tvar mírně se rozbíhajícího obdélníku, doplněného o dva polobastiony a dva pětiboké bastiony. Opevnění Terezína obsahovalo celkem 55 hradebních článků a v nich 136 podzemních prostor vzájemně spojených systémem podzemních chodeb dosahujícího celkové délky 29 kilometrů. Do pevnosti vedly čtyři brány posazené vždy mezi dvěma bastiony: Litoměřická, Pražská, Horní a Dolní. Uvnitř hlavní pevnosti se nachází pevnostní město s pravidelným půdorysem s ulicemi křížícími se v pravém úhlu. Vojenské budovy byly budovány jako odolné proti dělostřeleckému bombardování, jejich zdi a klenby jsou velmi silné. Jedná se o významnou stavební a technickou památku. Spolu se „sesterskou“ pevností Josefov se jedná o velmi zajímavý doklad pevnostního stavitelství z konce 18. století.

Během druhé světové války Hlavní pevnost na levém břehu řeky sloužila nacistickému Německu jako židovské ghetto. Malá pevnost na pravém břehu Ohře, umístěná při silnici do Prahy, pak smutně proslula coby věznice pražského gestapa (mnohdy se nesprávně uvádí, že zde byl zřízen koncentrační tábor). Pro tyto účely nacisté zřídili zvláštní železniční vlečku, která vedla z blízkého nádraží Bohušovice nad Ohří od jihu až za jižní hradby Hlavní pevnosti. V době druhé světové války pak nacisté přímo z ulic města odváželi zvláštními transportními vlaky zde soustředěné židovské obyvatelstvo přímo do likvidačních táborů smrti Osvětim, Majdanek, Treblinka, Sobibor, Chelmno a dalších, umístěných v Polsku a na dalších okupovaných územích východní Evropy. Nyní je v prostorách Malé pevnosti zřízen Památník Terezín a objekt je nyní také národní kulturní památkou.

Město dnes již armádě neslouží. Všechna trojí velká kasárna i bývalou vojenskou nemocnici dnes využívají noví majitelé. V Magdeburských kasárnách – ve východním traktu těchto kasáren a koníren "U koňské hlavy" (název podle domovního znamení nad vchodem) sídlí dva centrální depozitáře pražských muzeí: historických sbírek a archivu pražského Národního muzea, a v západním traktu depozitář a expozice Židovského muzea v Praze. V bývalých Hamburských kasárnách sídlí také depozitáře Národního muzea a jeho restaurátorské dílny. Mezi oběma objekty jsou situována bývalá Hannoverská kasárna.

Ghetto Terezín

Součástí nacistických plánů na nové uspořádání Evropy bylo tzv. konečné řešení židovské otázky. Také na území tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava byli občané židovského původu pronásledováni a od listopadu 1941 postupně deportováni do města Terezín, kde pro ně nacisté zřídili tzv. ghetto – koncentrační tábor pro Židy. Zde měli být soustředěni do doby, než budou místa vyhlazovaní na Východě připravena k jejich konečné likvidaci.

Terezínskému ghettu velela nacistická komandantura, která dávala rozkazy tzv. židovské samosprávě. Ta se starala o zajišťování vnitřního chodu tábora. Strážní službu vykonávali protektorátní četníci, kteří z velké většiny sympatizovali s uvězněnými, snažili se jim pomáhat a udržovat kontakty s vnějším světem.

V ghettu platily všemožné zákazy a nařízení. Kulturní život byl však po určité době povolen, neboť měl posloužit jako jeden z nástrojů k zastření pravdy o osudu, který byl Židům předurčen. Pro vězně mělo umění ve všech formách veliký význam, neboť jim pomáhalo překonávat deprese a strach z neznámé budoucnosti, jakož i uchovávat jejich osobní integritu.

V ghettu byly vězněny i tisíce dětí a snahou židovské samosprávy a dospělých vězňů obecně bylo jim jejich úděl pokud možno ulehčit. Přes zákaz nacistů probíhalo tajné vyučování a pedagogové i vychovatelé se dětem věnovali s nesmírnou obětavostí.

Vězňům sloužila k ubytování nejprve kasárna a po vystěhování terezínských obyvatel v polovině roku 1942 i civilní domy. Při obrovském přeplnění tábora však často obývali i půdy, sklepy a kasematy ve valech. Do Terezína proudily tisícové transporty Židů nejen z protektorátu, ale i z Německa, Rakouska, Nizozemska, Dánska a koncem války i ze Slovenska a Maďarska.

Za necelé čtyři roky prošlo terezínským ghettem více než 140 000 židovských vězňů – mužů, žen i dětí. V posledních dnech války k nim přibylo ještě více než 15 tisíc vězňů, kteří dorazili do Terezína s tzv. evakuačními transporty z koncentračních táborů vyklízených před postupující frontou. Mezi nimi byli i vězni nežidovští. Od vzniku ghetta až do osvobození v Terezíně zemřelo na 35 000 vězňů v důsledku stresu, hladu a hrozných ubytovacích a hygienických podmínek.

Do ghetta transporty přijížděly, ale také z něj odjížděly do míst vyhlazování a otrocké práce. Od října 1942 směřovaly téměř všechny do Osvětimi – Březinky (Auschwitz – Birkenau), nejstrašnějšího koncentračního a vyhlazovacího tábora. Z terezínského ghetta bylo vypraveno celkem 63 transportů, jimiž odešlo více než 87 000 osob. Z nich se dočkalo osvobození jen necelých 3 800 lidí. Mezi těmito deportovanými byli i nejmladší vězni. Na 7500 jich zahynulo, osvobození se dočkalo jen 245. Přímo v ghettu pak zahynulo dalších 400 dětí. O životě nejmladších obětí vypovídají verše, deníky, ilegálně vydávané časopisy a tisíce kreseb – většinou to jediné, co po nich zůstalo.

Židovský hřbitov v Terezíně

Židovský hřbitov v Terezíně je areál připomínající terezínské oběti obou světových válek. Tvoří ho budova krematoria z roku 1942, po obou jeho stranách umístěný židovský hřbitov, pomník obětem ghetta, tzv. alej národů a rovněž hřbitov ruských zajatců z I. světové války.

Židovský hřbitov v Terezíně je pohřebiště nacházející se asi jeden kilometr jižně od města Terezína směrem na Bohušovice nad Ohří v Bohušovické kotlině (fakticky jen nedaleko od stálého terezínského hřbitova). Nacisté sem v době druhé světové války zpočátku pochovávali zemřelé vězně z Terezínského ghetta. Činili tak až do 7. září 1942 kdy zde bylo uvedeno do provozu terezínské krematorium a zemřelí zde začali být zpopelňováni. V hromadných i v jednotlivých hrobech tak zde bylo pohřbeno zhruba 9000 osob. Pohřbívání zde bylo na krátkou dobu znovuobnoveno ještě v polovině března roku 1945, kdy byl provoz krematoria přerušen.

Ostatky dalších v Terezíně zemřelých osob z doby druhé světové války se nacházejí na Národním hřbitově před Malou pevnosti v Terezíně. Desítky tisíc lidí bylo zpopelněno v místním krematoriu, popel pocházející zhruba z 22 000 osob nacisté v listopadu roku 1944 nasypali přímo do řeky Ohře na severní straně města Terezína.

Hřbitov je architektonicky upraveno, má dnes parkovou pietní úpravu a je veřejnosti zcela volně přístupné, společně s krematoriem je součástí Památníku Terezín.

Počet obyvatel v roce 1930 - 7.181
Počet obyvatel v roce 2011 - 1.911

Zdroj: Wikipedia, Český statistický úřad, Mapy.cz, webové stránky obce/města, Katastrální úřad, Omnium, Památkový katalog