Blovice

Lokalita	Blovice
Gemeinschaft	Blovice
Bezirk	Plzeň-jih
Erdstrich	Plzeňský kraj
Katastrální území	Blovice, Kode: 605735
GPS-Koordinaten	49° 35' 0.5'' 13° 32' 52.7''
Německý název	Blowitz
Výměra	1 433 m²
Číslo kulturní památky	30787/4-235
Vlastnictví	Židovská obec
Kontakt	Matana a.s. Malá Štupartská 646/1 110 00 Praha 1 Tel.: +420 224 828 185 - 86 E-mail: m.maly@matana.cz URL: http://www.matana.cz
Vlastník	Federace židovských obcí v ČR Maiselova 18 110 01 Praha 1 Tel.: 224 800 824 E-mail: sekretariat@fzo.cz URL: https://www.fzo.cz
Stav	Udržovaný v původní podobě
Opuštěno	Nein

Stručný popis

Blovice (německy Blowitz) jsou město v okrese Plzeň-jih, nacházející se 25 km jihovýchodně od Plzně. Mají přibližně 4.100 obyvatel.

První písemná zmínka o Blovicích (tehdy jako o trhové vsi s právem soudit patřící cisterciáckému klášteru v Pomuku) se datuje do roku 1284. V tento rok král Václav II. konfirmuje privilegium Václava I. dané opatu nepomuckého kláštera, a to, aby lupiči a zločinci, kteří budou na území patřící klášteru chyceni, byli souzeni na stanovených místech, tj. v Blovicích nebo Nepomuku. V této době spravoval trhovou ves rychtář a soudce v jedné osobě dosazený opatem. Ačkoli patřila obec (tento rok povýšena na město) pod klášter na Zelené hoře, sama vlastnila v roce 1383 vesničku Podhůří, která jim patřila do roku 1603. O rok později, v roce 1384, došlo k založení farního kostela osazeného vlastním farářem, což značí význačnost této střediskové obce. Ve vlastnictví cisterciáků byly až do 23. dubna 1420, kdy byl klášter husity vedenými Mikulášem z Husi vypálen.

Po skončení husitských válek se Blovice spolu s Nepomukem staly součástí jednoty strakonické, která vystupovala proti panovníkovi Jiřímu z Poděbrad. Mír mezi těmito dvěma stranami byl dojednán na nedalekém hradu Vlčtejn roku 1450. V roce 1465 získávají Blovice svůj městský znak. 11. března 1509 povolil král Vladislav II. Blovicím výroční trh a právo volby purkmistra. V roce 1575 na masopustní úterý došlo k požáru, při kterém shořelo 53 domů. Žhář, Jan Šašek, byl druhou postní sobotu za mostem přes řeku Úslavu upálen (dnes boží muka v místní části Bohušov). Stejný osud potkal i žhářku Annu Žemličkovou, která v roce 1591 na den sv. Hostie v 11 hodin založila požár, který zničil 11 domů. Upálena byla 15. května téhož roku.

Rok 1587 se stal pro zdejší obyvatele důležitým, protože jim bylo přiznáno právo volného odkazu majetku a právo vaření piva, přičemž již v roce 1620 zde vařily dva pivovary. V roce 1650 udělil Rudolf ze Svárova cechu mlynářskému a pekařskému artikule a po své smrti všem místním obyvatelům odpustil dluhy. Řeznickému cechu pak výsady a artikule udělil Petr Tobiáš ze Svárova. 11. srpna 1674 se z berní ruly dozvídáme, že zde jsou „lidé chudí, domy chatrné a větším dílem otrhané“.

V roce 1791 se v Blovicích zavedl tzv. regulovaný magistrát. 25. března 1848 se ve čtyři hodiny odpoledne konala na blovickém náměstí velká slavnost díky vyhlášení konstituce. 1. května 1848 vypukly ve městě nepokoje namířené proti místním Židům, kteří museli z města uprchnout. Proto dorazila 10. května do města setnina vojáků z Plzně, aby uklidnila situaci a Židé se mohli vrátit do svých domovů. 23. května 1868 přijel do Blovic první vlak. V roce 1881 se stalo město Blovice členem Sboru pro zřízení českého Národního divadla v Praze, když přispělo částkou 500 zlatých.

Židovská komunita

Blovická židovská komunita, která se datuje z doby před rokem 1643, přestala existovat v roce 1940. Poslední synagoga z roku 1904 byla přestavěna na kanceláře.

Židovský hřbitov

Židovský hřbitov v Blovicích se nachází asi 1 km na východ od města. Je situován v zarostlém prostoru těsně pod hrází rybníka, částečně ve svahu, severně od silnice vedoucí do Struhař. Židovský hřbitov byl umístěn na samé hranici katastru obce ve stráni nad potokem. Je velmi obtížně přístupný a ne zcela udržovaný, s dochovanými zbytky ohradní zdi a umývárny a s cenným souborem cca 350 náhrobků z období od 18. do 20. století. Hřbitov byl založen v roce 1683. Má rozlohu 1.433 m2 a je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Zdroj: Wikipedia, Český statistický úřad, Mapy.cz, webové stránky obce/města, Katastrální úřad, Cimiterium.cz, Památkový katalog, portál www.jewish-route.eu