Holešov
| Holešov | |
| Obec | Holešov |
| Okres | Kroměříž |
| Kraj | Zlínský kraj |
| Holešov, kód: 640972 | |
| GPS souřadnice | 49° 20' 8.2'' 17° 34' 35.4'' |
| Holleschau | |
| 8 190 m² | |
| 30058/7-5952 | |
| Židovská obec | |
| Židovská obec Brno tř. Kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno Tel.: +420 544 509 600 E-mail: zob@zob.cz URL: http://zob.cz | |
| Židovská obec Brno tř. Kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno Tel.: +420 544 509 600 E-mail: zob@zob.cz URL: http://zob.cz | |
| Udržovaný v původní podobě | |
| Ne |
Holešov (německy Holleschau, hebrejsky העלשויא) je město v okrese Kroměříž. V roce 2011 v místní části Holešov trvale žilo 7.886 obyvatel.
Holešov se utvořil na starobylé křižovatce dvou bočních tras tzv. Jantarové stezky. V katastru dnešního Holešova byla objevena neolitická osada, tj. sídlo trvalé povahy nejstarších zemědělců (asi 7–6 tis. let př. n. l.). Vlastní centrum Holešova je víceméně trvale osídleno od doby bronzové, jak dokládají objevená pohřebiště (asi 2000 př. n. l.).
První písemná zmínka pochází z roku 1141 a vztahuje se k osadě jménem Golesouicí (tj. Holešovici). Už v roce 1275 se obec uvádí jako Holesow. Obec byla původně biskupským majetkem, za Přemyslovců ale byla povýšena na městečko a později (1322) na město. Měšťanské domy na náměstí mají zachované gotické a renesanční sklepy, nejstarší spolehlivě datovaný do roku 1480. Někdy před rokem 1371 Holešov získal Matouš ze Šternberka, který byl zakladatelem lukovské a holešovské větve pánů ze Šternberka.
Šternberkové drželi město až do roku 1574. V časech reformace byl rušným centrem Jednoty bratrské i luteránů. Katolický Holešov však byl při vpádu Lisovčíků na Moravu ušetřen, přestože okolí bylo vypleněno. V letech 1616–1620 byl posledním působištěm Jana Sarkandera (budoucího světce) před tím, než byl zatčen u Troubek pro zemězradu a umučen v Olomouci. O radostech a strastech třicetileté války informuje zachovalý deníček holešovského měšťana. Poté Holešov získal pobělohorský zbohatlík a zemský hejtman Jan z Rottalu a učinil jej svou rezidencí, jeho nástupci pak významným kulturním centrem. S tím souviselo velkorysé budování zámku a zámecké zahrady, která v lepších časech mohla směle konkurovat zahradám kroměřížským.
V meziválečné době zanechal v Holešově výrazné stopy v podobě dvou děl také slavný architekt Bohuslav Fuchs, který zde dříve studoval na gymnáziu.
Holešov se též stal útočištěm ultraortodoxních Židů včetně několika věhlasných kabalistických učenců, což z něj v následujících staletích učinilo poutní místo ortodoxního judaismu, na druhou stranu se negativně podepsalo na soužití menšiny s většinou. Mj. i díky této menšině prof. Tomáš Garrigue Masaryk úspěšně kandidoval do říšského sněmu za volební okrsek valašský.
Bezprostředně po skončení války se v Holešově odehrál poslední protižidovský pogrom v českých zemích před druhou světovou válkou. Na počátku dvacátých let vzniklo v Holešově nejprogresivnější české fašistické hnutí, z něhož se později změnou názvu stala Národní obec fašistická.
Židovská komunita
Nejstarší dochovanou zmínkou o Židech ve spojitosti s Holešovem je zpráva v zemských deskách moravských z roku 1391, podle níž měl jistý Žid Pešak (Pessak) z Brna získat náhradou za nesplacený dluh od Jana z Kostelce dvory v Kostelci u Holešova a v Litenčicích. Podobného typu je i zpráva z roku 1415, kdy židovka Sára žalovala pana Lacka ze Šternberka, že ji násilím zadržuje manskou část Holešova, která ji patrně měla připadnout jako zástava místo dluhu.
Skutečný počátek židovské komunity v Holešově souvisí zřejmě až s vypovězením Židů z královských měst za krále Ladislava Pohrobka v roce 1454 nebo s pozdějším vypovězením židů Jagellonci z královského města Uherské Hradiště roku 1514. Předpokládá se, že rozšíření husitské víry v Holešově tvořilo příznivý předpoklad pro to, aby zde Židé našli útočiště.
První spolehlivé zmínky o holešovských židech pochází z let 1523 a 1527, kdy jsou jmenovitě zmíněni Kolman a Jakub, židovští poddaní pana Jana mladšího ze Šternberka.
V polovině 16. století již zřejmě měla židovská obec i svou synagogu, o čemž svědčí zpráva z roku 1560 o obnově vyhořelé synagogy. Urbář z roku 1629 uvádí ve městě celkem 35 židovských domů (včetně synagogy), z toho šest na náměstí. Po třicetileté válce měli Židé ve městě a na předměstích celkem 45 domů a chalup; kromě synagogy již také obecní dům, špitál, lázeň a masné krámy. Lánové rejstříky z roku 1675 uvádějí celkem 59 židovských domů, z toho 4 na náměstí. V té době patřila holešovská židovská komunita mezi středně velké židovské obce na Moravě.
Židé tehdy ještě nebyli od křesťanských měšťanů fyzicky separováni, avšak nezávisle od křesťanské měšťanské obce, která nad nimi neměla žádnou pravomoc, měli svou vlastní samosprávu s rychtářem v čele, která podléhala přímo vrchnostenským úředníkům. Vrchnost poskytovala Židům ochranu výměnou za roční poplatek (tzv. Schutzgeld). Vedle poplatku za ochranu platili Židé vrchnosti ještě domovní činži, židovští krčmáři poplatek za prodej vína a rovněž řemeslníci (řezníci a koželuzi) platili roční poplatky. Kromě toho byla většina židovských domácností povinna robotou na panském.
Nová privilegia udělil holešovským židům hrabě Jan z Rottalu 22. prosince 1651. Za roční poplatek 700 zlatých (nebo 49.000 krejcarů) osvobodil židovské domy ode všech robot. Židé mohli obchodovat s kůžemi, suknem, vlnou, plátnem, hovězím, skopovým dobytkem a své zboží prodávat na trzích v Holešově. Provozovat řemeslo krejčovské, jirchářské, koželužské, řeznické a šenkovat košer víno. V rámci panství se mohli Židé svobodně ženit a vdávat; mimo panství pak za poplatek 10 dukátů.
Od 17. století jsou v Holešově jmenovitě doloženi rabíni; nejstarší známý je Isak Sagal (též Isak Levi) z roku 1630. Nejvýznamnějším holešovským rabínem byl v letech 1659–1662 Šabtaj ha-Kohen zvaný Šach. Do Holešova přišel ze Strážnice, kam se utekl spolu s dalšími židovskými uprchlíky v době povstání kozáků na Litvě. Že hrabě z Rottalu přijímal na svém panství židovské uprchlíky, dokládá nejen přítomnost rabína Šacha, po němž byla později pojmenována stará synagoga v Holešově, ale také hebrejské nápisy z let 1656/7 objevené na nedalekém hradě v Kurovicích.
V roce 1653 se v Holešově konalo rabínské shromáždění, na němž byly upraveny a rozšířeny stanovy moravských židovských obcí (tzv. 311 takkanot).
Židovské ghetto
Oddělené židovské ghetto vzniklo na základě císařských výnosů z roku 1726, podle kterých měly být židovské domy separovány od křesťanských a musely být rovněž v určené minimální vzdálenosti od křesťanských hřbitovů, kostelů a obvyklých tras procesí.
Separace v Holešově proběhla v několika etapách, nebyla zcela důsledná, avšak většina Židů z náměstí a přilehlých ulic se musela přestěhovat do prostoru mezi židovským hřbitovem a synagogou, čímž vznikla židovská čtvrť nazývaná Židy Judenstadt, křesťany pak Židovna. Od křesťanského města bylo ghetto odděleno Přerovskou branou (později zvaná též Židovská brána) a drátěným plotem se dvěma brankami.
Současně byl na základě familiantského zákona omezen počet židovských rodin v Holešově na 265.
Samosprávu židovského ghetta v té době reprezentoval rychtář (Judenrichter) a rada, kterou tvořili dva purkmistři (Burgermeister) a dalších devět přísežných členů rady (Geschworne), dále dva juristé (dajanim – znalci židovského práva a přísedící rabínského soudu), dva kontroloři (Supernummerarii) a pokladník (Schatzmeister). Tuto židovskou reprezentaci schvaloval majitel panství, zpravidla na jeden rok. Jako židovská radnice a současně také byt pro rabína a další zaměstnance obce sloužil nejpozději od roku 1760 dům vedle Šachovy synagogy.
Ve funkci židovského rychtáře působili (výčet není úplný): Jacob Glatte (1747), Josef Herzka (1774), Abraham Herz (1785), Samuel Ederhausen (1786), Juda Wolf (1790), Samuel Spiegler (1792, 1798, 1802, 1813), Salomon Knopflmacher (1795, 1799, 1803), Abraham Herz (1797, 1801), Jonas Herz (1804, 1824, 1826), Markus Herzka (1815), Emanuel Knopflmacher (1828, 1931), Manasses Löw (1832, 1845), Lion Beer (1841, 1843).
V důsledku zrušení protižidovských restrikcí po revolučním roce 1848 se mohli Židé volně stěhovat a mnozí toho využili k odchodu do velkých průmyslových měst monarchie, jako byla Vídeň, Brno nebo Ostrava. Většina ghett v habsburské monarchii po roce 1848 zanikla, respektive byla administrativně sloučena s obcemi, u kterých se nacházela. V Praze, Haliči, v Uhersku a na Moravě však byla některá ghetta na přechodnou dobu přeměněna v samostatné politické obce. Pouze na Moravě, jako jediné z korunních zemí, se udržely samostatné politické židovské obce až do zániku monarchie v roce 1918 v počtu 27. A pouze dvě z těchto obcí, Boskovice a Holešov, tvořily také samostatné katastrální území.
Na základě nového obecního zákona z roku 1849 vznikla politická obec s oficiálním názvem Israeliten Stadt-Gemeinde Holleschau (Židovská městská obec Holešov), která vykonávala samosprávu v obvodu holešovské židovské čtvrti, tzv. Židovně.
V čele obce stál starosta (Bürgermeister), kterým byl v letech 1854–1883 hrabě Rudolf Eugen z Wrbna, majitel bývalého panství Holešov (nyní majitel velkostatku), i když ve skutečnosti šlo spíše o čestnou funkci a faktickou samosprávu vykonávali židovští místostarostové, jimiž byli nejčastěji předáci židovské náboženské obce.
Posledním úřadujícím místostarostou byl od roku 1875 Josef Knöpflmacher, který pak v letech 1883–1898 byl starostou. Ve funkci starosty židovského města dále působili: Salomon Zwillinger 1898–1899, Ignaz Baumgarten 1900–1907, Emanuel Knöpflmacher 1907, Heinrich Weinreb 1907–1909, Leopold Zwillinger 1909–1912 a Bernhard Ehrlich 1912–1918. S výjimkou hraběte z Wrbna nebyli v politických funkcích židovského města za celou dobu jeho existence žádní jiní křesťané ani Češi, přestože do uprázdněných domů v bývalém ghettě se brzy nastěhovali chudí křesťané a na počátku 20. století již tvořili Češi v židovském městě mírnou většinu.
Židovská městská obec měla svou vlastní městskou policii, hasičský sbor a ponocného.
Teprve ze starosty Josefa Knöpflmachera se vedení politické obce personálně oddělilo od vedení obce náboženské. Ve funkci představeného (Vorsteher) holešovské židovské náboženské obce (Israeliten Kultusgemeinde) se po Knöpflmacherovi vystřídali tito: Jakob König 1887–1894, Karl Beer 1894–1896 a 1900–1918, Salomon Auspitz 1896–1899, Josef Redlich 1918–1924, Adolf Ehrlich 1924–1925, Eugen Brichta 1925–1927, Leopold Meisel 1927–1930 a 1932-1935, Armin Weinberger 1930–1932, Otto Hayek 1935–1940, Leo Klein 1941–1943.
Židovská komunita zanikla během holokaustu.
Po druhé světové válce, kterou přežilo jen asi 9 % obyvatel židovského původu, byla nakrátko obnovena náboženská obec, ale nakonec byli zbývající členové podřízeni Židovsk náboženské obci v Brně. Poslední příslušník zemřel v roce 1986.
Ve 21. století usiluje občanské sdružení OLAM – Společnost Judaica o obnovení židovské kulturní tradice ve městě i o obnovení náboženské obce. Členové sdružení v Holešově pořádají od roku 2001 Festival židovské kultury (od roku 2003 Týden židovské kultury) zahrnující přednášky, koncerty a promítání filmů s židovskou tematikou. Nedílnou součástí festivalu bývá také mezinárodní brigáda na zdejším židovském hřbitově.
Synagoga
Po zničení Nové synagogy nacisty v roce 1941 se do dnešních dnů zachovala Šachova synagoga. Ta je unikátní renesanční stavbou s významnou vnitřní výzdobou polského stylu a instalovanou výstavou „Židé a Morava“. Druhou židovskou památkou je židovský hřbitov s nejstarším zachovaným náhrobkem z roku 1647. Mezi nimi je nejznámější tumba rabbiho Šabtaje ben Me’ir ha-Kohena (1621–1663), zvaného Šach, kterou každoročně navštěvují stovky ortodoxních Židů z celého světa. V areálu hřbitova je i rekonstruovaná obřadní síň se seznamem obětí holokaustu a židovských vojáků padlých za první světové války.
Židovský hřbitov
Židovský hřbitov v Holešově byl založen v druhé polovině 15. století.Je situován severně od holešovské židovské čtvrti, asi 300 m severozápadně od náměstí Dr. E. Beneše mezi ulicemi Hankeho a U Rusavy. Vstup je z Hankeho ulice, z bývalého předměstí Novosady.
Hřbitov je chráněn jako kulturní památka České republiky.
Na ploše 8190 m2 se dochovalo přes 1500 náhrobních kamenů (macev) s nejstarším čitelným z roku 1647, mezi nimiž je řada cenných náhrobků barokního a klasicistního typu. Mnoho nejstarších náhrobků bylo zničeno při povodni v roce 1686.
V západní části židovského hřbitova se nachází takzvaný rabínský pahorek či rabínský okrsek s hroby zdejších rabínů. Mezi nimi je nejznámější tumba rabbiho Šabtaje ben Me’ir ha-Kohena (1621–1663) zvaného Šach, postavená v roce 1817 a několikrát obnovovaná, kterou každoročně navštěvují stovky ortodoxních Židů z celého světa.
V obřadní síni z roku 1903 je pamětní deska se jmény 250 obětí holokaustu ze zdejší oblasti.
Na hřbitově jsou pochovány i dvě oběti holešovského pogromu, k němuž došlo ve zdejším židovském ghettu 3. prosince 1918. Vojáci nově vznikající Československé armády a katolické holešovské obyvatelstvo tehdy vyplenili veškeré židovské domácnosti, a na dvou místech byly založeny i požáry. Vojáci v rámci rabování zabili Hermanna Grünbauma a Huga Grätzera (Grätzera zastřelili, Grünbauma probodli bajonetem), shodou okolností jejich bývalé spolubojovníky, kteří se také nedávno vrátili z bojů v 1. světové válce.
Holešovská židovská komunita přestala existovat v roce 1943.
Počet obyvatel v m.č. Holešov v roce 1930 - 6.738
Počet obyvatel v m.č. Holešov v roce 2011 - 7.886
Zdroj: Wikipedia CZ, Český úřad zeměměřický a katastrální, Český statistický úřad, Památkový katalog, webové stránky obce/města, webové stránky Římskokatolické farnosti, Omnium ad.
Pohledové fotografie
