Hořín

Lokalita	Hořín
Obec	Hořín
Okres	Mělník
Kraj	Středočeský kraj
Katastrální území	Hořín, kód: 645338
GPS souřadnice	50° 20' 35.9'' 14° 27' 47.3''
Německý název	Horschin
Výměra	1 915 m²
Číslo kulturní památky	32343/2-1306
Vlastnictví	Obec
Kontakt	Obecní úřad Hořín Hořín 19, 276 01 Mělník Tel.: +420 315 622 266 E-mail: ou@obechorin.cz URL: https://www.obechorin.cz
Vlastník	Hřbitov - Obec Hořín Areál Lobkowiczské hrobky - Jiří Lobkowicz
Stav	Udržovaný v původní podobě
Opuštěno	Ne

Stručný popis

Hořín (německy Horschin) je obec ležící ve Středočeském kraji asi 2 km západně od Mělníka. Součástí obce jsou i vesnice Brozánky, Vrbno a Zelčín. Žije zde 859 obyvatel.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1336. Vesnice Hořín s celým mělnickým panstvím patřila císaři Ferdinandovi III., který ji v roce 1646 dal do zástavy hraběti Heřmanu Czerninovi (1576–1651). O necelých čtyřicet let později Czerninové z Chudenic získali panství do dědičného vlastnictví. Na konci 17. století zde vznikl lovecký zámeček, který byl několikrát přestavěn.

Zámek Hořín je původně lovecký zámeček vybudovaný na základě návrhu architekta Giovanni Battisty Alliprandiho kolem roku 1696. O pět let později (1701) ke stavbě přibyly také stáje s jízdárnou. Mezi roky 1713 až 1720 byla ovšem stavba přebudována podle návrhu Františka Maxmiliána Kaňky a v letech 1736 až 1746 podle projektu Jana Christiana Spannbruckera, jenž ke stavbě doplnil dva pavilóny spojené se zámeckým objektem pomocí diagonálních koridorů. Dále Spannbrucker vyprojektoval také hospodářské budovy, pomocí nichž uzavřel zámecké nádvoří. Během roku 1742 představil plány na přestavbu zámecké kaple architekt Anselmo Lurago. Roku 1799 byla na základě návrhu architekta Scholze upravena zahradní zámecká fasáda. Dnes je záměk v havarijním stavu.

Hřbitov
Hřbitov se nachází v intravilánu obce. Na pozemku hřbitova je umístěna Lobkowiczká hrobka.

Lobkowiczká hrobka
Hrobka šlechtického rodu Lobkowiců zahrnuje pohřební kapli Nejsvětějšího jména Ježíšova z let 1826–1849 a přiléhající pohřebiště knížecího rodu Lobkowiczů z konce 19. století. Nachází se na vyvýšeném místě hřbitova. Hrobka je v majetku mělnických Lobkowiczů a je památkově chráněná.

Hořín se dostal do majetku Lobkowiczů v roce 1753 prostřednictvím sňatku Marie Ludmily Czerninové z Chudenic (1738–1790) a Augusta Antonína Josefa z Lobkowicz (1729–1803).[3]

Kaple Nejsvětějšího jména Ježíšova byla postavena v letech 1826–1849. Vyprojektoval ji Hans (Jan) Gasser z Vídně a stála 34 tisíc zlatých. Vysvěcena byla 20. srpna 1853 pražským arcibiskupem Bedřichem kardinálem Schwarzenbergem.

Na konci 19. století (1895–1897) vzniklo pohřebiště mezi kaplí a novou obvodovou zdí podle návrhu českého architekta Josefa Schulze (1840–1917), který už měl tehdy za sebou projekt úpravy Národního divadla, stavbu Rudolfina (spolu s Josefem Zítkem) a Národního muzea. V blízkém Mělníku navrhl vilu Julii pro podnikatele Josefa Viktorina. Schulz připravil pro zadavatele Jiřího Kristiána z Lobkowicz několik variant pohřebiště v podobě campo santo. Ambiciózní návrh krytého neorenesančního půlkruhového ambitu, ve kterém by byly umístěny hrobky, nebyl z důvodu vysokých nákladů přijat. Schválen byl jednodušší plán s architektonicky členěnou ohradní zdí. Dne 10. září roku 1897 byly z krypty hřbitovní kaple za církevního pohřebního obřadu přeneseny ostatky příslušníků rodu Lobkowiczů do nově zřízených hrobek. Církevní obřad celebroval pražský arcibiskup František kardinál Schönborn.

Po únorovém puči 1948 mělničtí Lobkowiczové odešli do emigrace a hrobka v době komunistické zvůle začala chátrat. V roce 1992 hrobku zrestituoval Otakar Lobkowicz (1992–1995), který majetek převedl na svého syna Jiřího Lobkowicze (* 1956). V roce 2002 povodně narušily statiku stavby. Další velká povodeň přišla v roce 2013. Od roku 2017 se hrobka opravuje a doplňuje o nové prvky.

Centrální osmiboká hřbitovní kaple, která leží na vyvýšené terase, má plechovou kopuli s vikýři, kterou na vrcholku zdobí kříž. V horní části stěn jsou kruhová okna a v dolní části obdélníková se šambránou. Nároží jsou zvýrazněna tmavší bosáží. Ke kapli vedou dvě kamenná schodiště, jejichž balustráda stylově navazuje na ohrazení terasy před kaplí. Mezi rameny venkovního schodiště jsou za dveřmi schody vedoucí dolů k pohřebním komorám pod kaplí. Před kaplí je dřevěný kříž s ukřižovaným Kristem z plechu.

Areál na západní straně uzavírá ohradní zeď na půdorysu nadpolovičního výseku šestnáctiúhelníku s černými náhrobními deskami. Podél vnější zdi je 18 hrobových komor. Hrobky mají kamenné orámování a vypouklé krycí desky s křížem.

Kapli v půlkruhu obklopuje pohřebiště členů mělnické větve rodu Lobkowiczů od dob knížete Augusta Antonína Josefa. Do jedné hrobové komory je obvykle uložena jedna až tři rakve. Seznam vychází z nápisů na náhrobních deskách. Podle některých zdrojů byly v hrobce pohřbeny ještě dvě neprovdané příslušnice rodu – Marie Helena (10. 2. 1805 – 15. 4. 1856), dcera Antonína Isidora z Lobkowicz, spoluzakladatelka nemocnice milosrdných sester sv. Karla Boromejského na Malé Straně v Praze, a Anna Maria (6. 3. 1923 Drahenice – 8. 9. 2004 Oberalm), dcera Jana Adolfa Lobkowicze. Dále pak byl v Hoříně pochován novorozenec Antonín Isidor (17. 6. 1833 – 18. 6. 1833), syn Augusta Longina Josefa z Lobkowicz. Před vystavěním pohřební kaple byl v Hoříně pohřben také Antonín Isidor z Lobkowicz (16. 12. 1773 Madrid – 12. 6. 1819 Praha), kníže z Lobkowicz, 4. hlava mělnicko-hořínské sekundogenitury a nejvyšší zemský komorník Českého království (1812–1819).

Zdroj: Wikipedia CZ, Český úřad zeměměřický a katastrální, Český statistický úřad, Památkový katalog, webové stránky obce, webové stránky Římskokatolické farnosti, Omnium ad.