Chomutov

Lokalita	Chomutov
Obec	Chomutov
Okres	Chomutov
Kraj	Ústecký kraj
Katastrální území	Chomutov I, kód: 652458
GPS souřadnice	50° 27' 8.7'' 13° 24' 52.1''
Německý název	Komotau
Výměra	90 592 m²
Vlastnictví	Město
Kontakt	Technické služby města Chomutova p.o. Beethovenova 564 430 01 Chomutov Tel.: +420 731 411 776 E-mail: s.drexler@tsmch.cz URL: http://tsmch.cz/chomutov/stranky/pohrebni_sluzba
Vlastník	Statutární město Chomutov Zborovská 4602 430 01 Chomutov Tel.: 474 637 111 E-mail: podatelna@chomutov-mesto.cz URL: http://chomutov-mesto.cz
Stav	Udržovaný v původní podobě
Opuštěno	Ne

Stručný popis

Chomutov (německy Komotau) je statutární město v Ústeckém kraji. V roce 2011 zde žilo 48.328 obyvatel.

První zmínka o Chomutově pochází z 29. března 1252, kdy Bedřich Načeradec z Chomutova daroval městečko řádu německých rytířů, kteří zde roku 1254 zřídili svou komendu.

Původní dřevěné hrazení bylo ve druhé polovině čtrnáctého století vystřídáno hradbami kamennými. Roku 1396 udělil komtur Albrecht z Dubé městu pečeť se znakem. Němečtí rytíři drželi chomutovské panství do roku 1411, kdy jim je po bitvě u Grunwaldu král Václav IV. (s výjimkou patronátu nad kostely) odňal. Dne 16. března 1421 byl Chomutov dobyt a vypleněn husity.

Poté město střídalo šlechtické majitele; naposledy jimi byli Hasištejnští z Lobkovic, kteří ve městě jako na jednom z prvních míst v Čechách prosazovali tvrdou rekatolizaci (1589 zde byla založena chomutovská jezuitská kolej). Po odsouzení Jiřího Popela staršího z Lobkovic mu byl roku 1594 Chomutov zkonfiskován Rudolfem II. Roku 1605 se chomutovští vykoupili z poddanství a od té doby byl Chomutov královským městem.

Nejstarším hornickým podnikem u Chomutova byl kamencový důl Kryštof chomutovského (původně pražského) měšťana Lazara Grohmana.

Na přelomu padesátých a šedesátých let osmnáctého století byla postavena císařská silnice spojující Chomutov s Prahou, podél níž se rozvinula zástavba i na pravém břehu Chomutovky. Třebaže Chomutov ležel při této důležité spojnici do Saska, rostl až do poloviny devatenáctého století jen pozvolna. Obrat nastal až v sedmdesátých letech devatenáctého století napojením na železniční tratě vedoucí podél Krušných hor a ku Praze. V této době byly u Chomutova otevřeny hnědouhelné doly a roku 1870 založeny železárny, které po roce 1887 prosluly jako Mannesmannovy válcovny trub; roku 1890 se zde na prvním místě na světě začaly vyrábět bezešvé ocelové trubky. K válcovnám, situovaným na východním okraji města, přibyla roku 1917 jižně od Chomutova zbrojní pobočka kladenské Poldi, po válce přeorientovaná také na hutní výrobu.

Největším chomutovským hnědouhelným dolem byl Důl Jan Žižka uzavřený až v roce 1992. Prvním podnikem v jeho dolovém poli byla šachta Augusta otevřená v šedesátých letech devatenáctého století. Během hospodářské krize v roce 1874 změnila majitele a dostala nové jméno Karel. Roku 1895 ho koupily blízké Mannessmannovy závody.

Roku 1928 byla k Chomutovu připojena Horní Ves (dnešní severozápadní část města). V souvislosti s Mnichovskou dohodou muselo být většinově německé město v říjnu 1938 odstoupeno nacistickému Německu, stalo se součástí Říšské župy Sudety (Reichsgau Sudetenland) a v jejím rámci vládního obvodu Ústí nad Labem. Chomutov byl osvobozen na samém konci války, 8. května 1945, a to jednotkami Rudé armády. V následujících měsících bylo německé obyvatelstvo z města odsunuto.

Hřbitov

První městské pohřebiště se rozkládalo při městském chrámu Nanebevzetí Panny Marie uvnitř městských hradeb. Začátkem 16. století vznikl na východním předměstí Chomutova nový hřbitov s pohřební kaplí sv. Wolfganga a časem začala tato část města nést jméno Hřbitovní předměstí. Roku 1859 se městská rada rozhodla opustit a zrušit i tento hřbitov, který již kapacitou k pohřbívání nestačil, a založila hřbitov nový.

Nový hřbitov byl velkoryse vyměřen a také na něj byla přenesena většina původních náhrobků od hřbitova u sv. Wolfganga. Hřbitov byl několikrát upravován a podle potřeb rostoucího města rozšířen, došlo k tomu v letech 1884 a 1890. V roce 1906 byla u hřbitova nově vystavěna obřadní síň a přestavěna márnice.

Roku 1915 se součástí hřbitova stal i vojenský hřbitov pro vojáky, kteří zemřeli v chomutovské vojenské nemocnici. Tento hřbitov však v letech 1945–1946 padl za oběť protiněmeckých nálad nového českého obyvatelstva. Paradoxní je, že na hřbitově byli pohřbeni z velké části vojáci českého původu.

Na chomutovském městském hřbitově byly po vzoru velkých ústředních hřbitovů pražských a vídeňských budovány honosné rodinné hrobky a náhrobníky. Mezi nejkrásnější neogotické a neoklasicistní hrobky patří rodinná hrobka rodiny Markových, výstavním náhrobníkem je kamenný náhrobek známého archeologa, historika a filologa Antona Gnirse. Tento náhrobek z dílny krásenského sochaře Williho Russe byl v nedávných letech restaurován. V roce 1932 byly z Mladějova do Chomutova převezeny ostatky nejslavnějšího chomutovského rodáka Františka Josefa Gerstnera a uloženy byly v novém reprezentativním hrobě na městském hřbitově.

Po druhé světové válce a odsunu německého obyvatelstva začala valná část hřbitova chátrat a množství rodinných hrobek je dnes v dezolátním stavu. Ve 20. století byl hřbitov dále rozšiřován. V 70. letech v něm přibyl urnový háj a nová východní část. Na hřbitově jsou dnes také pohřbeny ostatky sovětských vojáků ze zrušených hřbitovů v okolí města. V roce 2008 byl na hřbitově odhalen památník původnímu německému obyvatelstvu Chomutova.

Zdroj: Prohlídkové trasy Chomutova (http://cil3mapy.cz/cz/t6?showall=1)

Počet obyvatel v roce 1930 - 33.279
Počet obyvatel v roce 2011 - 48.328

Zdroj: Wikipedia, Český statistický úřad, Mapy.cz, webové stránky obce/města, Katastrální úřad, Omnium, Památkový katalog