Bohosudov

Lokalita	Bohosudov
Obec	Krupka
Okres	Teplice
Kraj	Ústecký kraj
Katastrální území	Bohosudov, kód: 675288
GPS souřadnice	50° 41' 6.3'' 13° 52' 21.7''
Německý název	Mariaschein
Výměra	12 353 m²
Vlastnictví	Město
Kontakt	Městský úřad Krupka Mariánské náměstí 32 417 42 Krupka 1 Tel.: 417 862 251 E-mail: podatelna@mukrupka.cz URL: http://www.krupka-mesto.cz/hrbitov/ms-5702/p1=5702
Vlastník	Město Krupka Mariánské náměstí 32 417 42 Krupka 1 Tel.: 417 862 251 E-mail: podatelna@mukrupka.cz URL: http://www.krupka-mesto.cz
Stav	Udržovaný v původní podobě
Opuštěno	Ne

Stručný popis

Bohosudov (německy Mariaschein) je centrální část dnešního města Krupka (německy Graupen) v okrese Teplice. V roce 2011 zde trvale žilo 4.014 obyvatel.

Nejstarší písemná zmínka o městské části Bohosudov pochází z roku 1352.

O Krupce německy Graupen) jako o městě se poprvé hovoří v listinách z roku 1330, kdy král Jan Lucemburský daroval Krupku rodu Koldiců, kteří byli věrnými spojenci českých panovníků. V tom roce již stály hrady Rosenburg a Kyšperk. Město Krupka tedy pravděpodobně muselo vzniknout mezi roky 1305 a 1330. Kromě dvou již zmíněných hradů se v okolí Krupky nacházely dvě tvrze – Starý dvůr (Althof), jehož zbytky se zachovaly dodnes, a Šejnov, která byla zničena za husitských válek. Obě tvrze ležely v dnešním Bohosudově (místní část).

Z této doby pocházejí i první zmínky o okolních obcích, které dnes tvoří části Krupky. Z roku 1325 pochází první zmínka o Soběchlebech, z roku 1335 první zmínka o Unčínu (ves Unkova) a Maršově (ves Marešova) a záznam z roku 1376 hovoří o Habarticích na hřebenech Krušných hor, kde již stál kostel. Názvy obcí svědčí o slovanském složení obyvatelstva, které však s rozvojem těžby získávalo stále více německého rázu, poněvadž příliv nových pracovních sil byl větší ze saské strany.

Na začátku 15. století se Krupky a okolních obcí, tak jako většiny Čech, dotkly husitské války. Majitel Krupky Albrecht z Koldic a krupští měšťané byli věrnými spojenci císaře Zikmunda.

Po husitských válkách se město dočkalo nebývalého rozkvětu. Původní získávání rudy z naplavenin rýžováním vystřídala těžba ve skále, a to nejprve povrchová, ale od 15. století již hlubinná. Nové metody způsobily, že v průběhu 15. století vzrostla produkce cínu trojnásobně a v 16. století ještě o polovinu. Těžební území zasahovalo až po Cínovec a Dubí. O rozmachu těžby svědčí i dochovaný opis horního řádu z roku 1487. Když v roce 1469 uzavřel král Jiří z Poděbrad hraniční smlouvu se Saskem, zůstala většina nalezišť cínu na české straně.

Roku 1477 bylo městu uděleno Těmou V. z Koldic právo várečné na pivo ve městě i v okolních obcích. Dále byla povolena stavba pivovaru, týdenní trhy, obchod se solí a městu byla propůjčena obecní váha.

Další významná práva město obdrželo o rok později 13. ledna 1478. V ten den udělil král Vladislav II. Jagellonský městu znak, pečeť, právo pečetit červeným voskem, výroční trh, dosazovat purkmistra, radu, městské úředníky a celní svobodu. To byla zásadní městská práva, přestože Krupka zůstávala poddanským městem.

V té době byli krupští občané horlivými katolíky. To se projevilo i na stavbě kostelů. V roce 1454 byl dostavěn špitál s kostelem sv. Ducha. V dalších letech byl v Krupce postaven klášter i s kostelem. Roku 1479 celé město vyhořelo. Kostely však byly postaveny znovu a v roce 1516 k nim přibyl hřbitovní kostel svaté Anny.

V 16. století začalo do města pronikat luteránství. Proto byli do bohosudovského kostela roku 1587 povoláni chomutovští jezuité, aby čelili luteránům v Krupce. V roce 1579 obec koupila celé krupské panství i s hradem a stala se na čas svobodným městem.

Nabytá svoboda však neměla dlouhého trvání. Již v roce 1615 daroval král Matyáš Habsburský Krupku Adamovi ze Šternberka. Tento katolický král chtěl takto zřejmě čelit krupským luteránům. Krupští se bránili soudně, ale uspěli jen částečně. Spor probíhal neuvěřitelně dlouho – celých 99 let až do roku 1715. Snad právě proto se krupští měšťané přidali na stranu neúspěšného stavovského povstání. Čeští stavové totiž nabídli krupským jejich panství znovu na prodej. Po porážce českých stavů v bitvě na Bílé hoře (1620) se panství vrátilo zpět do rukou Adama ze Šternberka.

Třicetiletá válka město zasáhla několikrát. Švédové dobyli hrad Krupka. Největší škody však napáchali ustupující Sasové (1631), kteří v Krupce zapálili 60 domů. Nelze se proto divit, že po skončení války byla třetina domů prázdných a i doly byly zpustlé. Násilná rekatolizace také vyhnala z města mnohé luteránské odborníky.

Lépe se vedlo Bohosudovu, který patřil do soběchlebského (dříve kyšperského) panství. V roce 1665 získali toto panství na základě závěti jezuité, kteří nově získaný majetek použili k financování rezidence a gymnázia (založeno 1679) a stavbě bohosudovské baziliky v letech 1701–1706. Pokoušeli se i o podnikání. V roce 1684 jezuité založili první manufakturu v Čechách na výrobu sukna a vlněných látek. Neúspěšně, manufaktura zbankrotovala roku 1688. Přesto se Bohosudovu dařilo dobře. Poutí se účastnilo mnoho lidí. Odhaduje se, že v letech 1720–1730 se poutí účastnilo až 100 000 věřících. Poutní místo také získalo nový název Mariaschein (Mariina záře). Bohosudov se stal centrem náboženského života až do roku 1773, kdy byl jezuitský řád zrušen a s ním skončila i činnost gymnázia.

Ještě větší pohroma než třicetiletá válka Krupku postihla roku 1680. Tehdy ve městě vypukla morová epidemie zavlečená z Prahy. Zemřela celá třetina obyvatel (celkem 327 lidí). V roce 1708 přešlo krupské panství do rukou Františka Clary-Aldringen, který ho koupil.

Počátkem 19. století se v okolí Krupky objevily první uhelné doly jako předzvěst nových časů. Bohosudov zažil období bouřlivého rozvoje. Souviselo to i s rozvojem železnice. V roce 1858 byl zahájen provoz na trati Teplice – Ústí nad Labem (dnes trať Ústí nad Labem – Chomutov) a v roce 1871 byl zahájen provoz na duchcovsko-podmokelské trati (dnes trať Děčín – Oldřichov u Duchcova). V Bohosudově a Vrchoslavi se začal rozvíjet průmysl. Od roku 1869 v Bohosudově pracovala nejstarší cementárna v Čechách (zrušena roku 1930). Vznikla i koželužna a v roce 1921 porcelánka, která vyráběla elektroporcelán. Dodnes také pracuje šroubárna ve Vrchoslavi, která byla založena roku 1910. Naopak cínové doly, kdysi chlouba Krupky, pomalu omezovaly těžbu. Od roku 1863 se začal těžit jako doplňkový produkt wolfram. Důlní činnost byla v Krupce ukončena roku 1922.

Po skončení druhé světové války bylo německé obyvatelstvo vysídleno do Německa. Tak zcela zanikly horské Habartice a Mohelnice. Fojtovice zůstaly obydleny, i když v mnohem menším rozsahu než před válkou.

Hřbitov

Areál hřbitova je vymezen ohradní zdí. Plocha hřbitova je udržována, až na zadní část, kde jsou zarostlé a neudržované hroby i hrobky, které postupně dožívají. Zeď je v této části také rozpadlá.

Počet obyvatel v roce 1930 - 4.499
Počet obyvatel v roce 2011 - 4.014

Zdroj: Wikipedia, Český statistický úřad, webové stránky obce/města, Katastrální úřad, Omnium