Bolevec

Lokalita	Bolevec
Obec	Plzeň
Okres	Plzeň-město
Kraj	Plzeňský kraj
Katastrální území	Bolevec, kód: 722120
GPS souřadnice	49° 46' 52.1'' 13° 23' 4.9''
Německý název	Bolewetz
Výměra	28 765 m²
Vlastnictví	Město
Kontakt	Správa hřbitovů a krematoria města Plzně Rokycanská 125 312 00 Plzeň Tel.: +420 378 037 851 (sekretariát) E-mail: shk-kartoteka@plzen.eu URL: https://hrbitov.plzen.eu
Vlastník	Statutární město Plzeň nám. Republiky 1 306 32 Plzeň Tel.: +420 378 031 111 E-mail: posta@plzen.eu URL: https://www.plzen.eu
Stav	Udržovaný v původní podobě
Opuštěno	Ne

Stručný popis

Bolevec (německy Bolewetz) je část statutárního města Plzeň, nacházející se na severním okraji města.

Ves Bolevec je písemnými prameny poprvé zmiňovaná v roce 1382, kdy vesnici vlastnila kapitula svatého Apolináře na Novém městě pražském. Až roku 1460 Bolevec odkoupilo město Plzeň za 200 kop grošů ročně, a to s úmyslem založit na zdejším území rybniční soustavu. Stavba rybníků byla zahájena již v roce 1461. V té době se v Bolevci nacházelo 10 nebývale výstavných usedlostí, z nichž se dodnes dochovaly některé cenné stavební prvky. Celkem deset zemědělských usedlostí a dvanáct chalup bylo v Bolevci uváděno ještě v soupisech z 18. století.

Od druhé poloviny 19. století však nastal prudký rozvoj obce, k němuž přispělo mimo jiné i zakládání nových podniků v blízkém okolí (kolomazné pece v boleveckém polesí, pískovcové lomy a cihelny na Košutce, pivovar Prior i uhelné doly v okolí Bílé Hory, později i zkušební střelnice Škodových závodů na Orlíku aj.). Dělnické domky vyrostly na Zavadilce, na Bílé Hoře, na Košutce i jinde. Rozvoji průmyslu i vlastní obce jistě napomohlo také zlepšení dopravní dostupnosti, zejména překlenutí řeky Mže novým Saským mostem (dnes Rooseveltův) v letech 1840–1850, výstavba císařské „plaské“ cesty v roce 1847 i stavba železnice Plzeň–Žatec v letech 1871–1873. V roce 1942, kdy došlo k připojení Bolevce k Plzni, měla tato ves už 5570 obyvatel a byla tak největší v Čechách. V té době již převážnou většinu obyvatel netvořili zemědělci, nýbrž dělníci.

Na přelomu 19. a 20. století se v Bolevci těžilo černé uhlí. V roce 1893 začalo hloubení dolu Antonín a další doly Svatý Václav a Svatý Jiří byly v provozu ještě na začátku 20. století. V té době byl otevřen také důl Marie, který dosáhl hloubky 45 metrů. Provoz v něm byl ukončen roku 1926, ale později došlo v období 1934–1936 k obnově těžby.

Roku 1903 byl rovněž zbudován samostatný bolevecký hřbitov – do té doby se pohřbívalo u kostela Všech svatých na Roudné. V červenci roku 1907 byl na Zavadilce otevřen poštovní úřad. V roce 1923 byla v obci zřízena strážnice státní policie, kde se ve sklepení nacházela rovněž obecní šatlava.

Dne 25. května 1917 došlo v muniční továrně Škodových závodů (v lesích severně od Bolevce) k mohutnému výbuchu, označovanému jako bolevecká katastrofa. Událost inspirovala Karla Čapka k napsání románu Krakatit.

V roce 1952 zemědělce v Bolevci ovlivnilo založení Jednotného zemědělského družstva. Polnosti však musely ustoupit nově vznikajícím sídlištím, a proto bylo JZD v roce 1976 zrušeno. Pokračující bytová výstavba v letech 1975–1982 podle projektu ing. arch. Jaroslavy Gloserové téměř pohltila historické jádro obce a tradiční vazby na krajinu byly přerušeny. V roce 1964 byl Bolevec začleněn do městského obvodu Plzeň 1.

V Bolevci, i přes jeho rozsah, nikdy nestál kostel. Na mši se chodilo většinou na Roudnou do kostela Všech svatých, případně na náměstí do chrámu svatého Bartoloměje. Na návsi (v místech dnešního pomníku obětem první světové války) byla v roce 1864 zřízena kaplička svatého Vojtěcha, ta ovšem roku 1888 ustoupila úpravám vozovky a zvon byl vložen do věžičky na budově školy. Bolevečtí se poté snažili získat prostředky na výstavbu kostela u hřbitova, návrh architekta Jaroslava Cuhry dokonce počítal i s existencí ženského kláštera.[9] Tento záměr se nepodařilo zrealizovat, a to i kvůli společenským a politickým změnám v druhé polovině 20. století.

V Bolevci, i přes jeho rozsah, nikdy nestál kostel. Na mši se chodilo většinou na Roudnou do kostela Všech svatých, případně na náměstí do chrámu svatého Bartoloměje. Na návsi (v místech dnešního pomníku obětem první světové války) byla v roce 1864 zřízena kaplička svatého Vojtěcha, ta ovšem roku 1888 ustoupila úpravám vozovky a zvon byl vložen do věžičky na budově školy. Bolevečtí se poté snažili získat prostředky na výstavbu kostela u hřbitova, návrh architekta Jaroslava Cuhry dokonce počítal i s existencí ženského kláštera. Tento záměr se nepodařilo zrealizovat, a to i kvůli společenským a politickým změnám v druhé polovině 20. století.

Hřbitov

Hřbitov Bolevec se nachází na severním okraji města Plzně a městského obvodu Plzeň 1, v katastru Bolevec. Přiléhá k Plaské silnici, vedoucí do Třemošné.

Obec Bolevec nikdy neměla svůj vlastní hřbitov, ač ve své době byla v celých Českých zemích podle počtu obyvatel úplně největší obcí /která nebyla povýšena na město/, a tak bolevečtí občané byli pohřbíváni u kostela Všech svatých na Roudné. Již na konci 19. století se ale uvažovalo o uzavření tohoto hřbitova, a tak většina okolních obcí si založila hřbitov svůj.

Hřbitov byl zřízen roku 1903 na tzv. Staré cestě nedaleko od Černého kříže nad místem, kde měl dle projektu arch. Cuhry vyrůst kostel, po uzavření hřbitova u kostela Všech svatých na Roudné, kam do té doby bolevečtí občané své zemřelé ukládali. Koncem 19. století přitom bylo stejné místo vybráno pro stavbu boleveckého kostela (v Bolevci i přes jeho značnou rozlohu kostel nikdy nebyl) a návrh architekta Jaroslava Cuhry dokonce počítal i s existencí ženského kláštera. Tento záměr se však nepodařilo zrealizovat, a to i kvůli společenským a politickým změnám v 2. polovině 20. století.

Nejstarší část je tedy dnes jeho jihozápadní část s hrobnickým domkem a ústředním křížem hřbitova s motivem Ukřižování z roku 1903. Prvním hrobníkem byl Vojtěch Hoblík. Hřbitov byl postupně rozšiřován hned záhy - v roce 1913 na východní stranu, v roce 1924 opět na východní stranu (za kapli) a v roce 1939 po celé délce na severní stranu. Některé náhrobky jsou ale starší než hřbitov, protože byly přeneseny z jiných míst např. ze hřbitova u Všech svatých.
Mezi ně patří jistě socha na náhrobku Hejtmánkových od německého sochaře Riedmullera, která pochází z konce 19. století. Velká hrobka rodiny Jakuba Lišky, byla vystavěna v rohu hřbitova znovu v úplně stejném stylu jako původní. Jedná se o velkou kaplovou hrobku s trojúhelníkovým tympanonem nesený sloupy. Uvnitř je krásné sousoší Piety. Naproti ní se nachází mramorová jezdecká socha sv. Martina z Tours.

V roce 1917, když došlo k velké katastrofě - výbuchu muniční továrny Škodových závodů v Bolevci. Dne 29. května 1917 se na boleveckém hřbitově konal pohřeb 240 obětí výbuchu v muniční továrně Škodových závodů. Kvůli obavám z nepokojů byl přístup umožněn jen nejbližším příbuzným, spolupracovníkům a úředním osobám, a to na základě zvláštní, jmenovitě vydávané průkazky. Ostatním bránila ve vstupu silná stráž policie a četníků. Hromadný hrob pak zůstal otevřen až do srpna 1917 a postupně do něj byly ukládány ostatky dalších obětí, nalézané při odklízení trosek, ale i těla lidí, kteří v nemocnicích podlehli svým zraněním.[4] Hrob na povrchu označuje žulová pamětní deska.

Hřbitovní kaple sv. Vojtěcha

Na památku zemřelých dělníků byla v letech 1917–1920 v těsné blízkosti hrobu postavena kaple sv. Vojtěcha v kubisujícím stylu. Náklady uhradily – stejně jako v případě pohřbu obětí – Škodovy závody. Návrh vytvořil Jindřich Alexander a vystavěl rakouský architekt Robert Orley. Skleněné vitráže znázorňující Sv. Václava a Sv. Jana Nepomuckého, navrhl Vojtěch Hynais, autor nové opony Národního divadla. Uvnitř jsou dodnes pamětní desky všech známých obětí Bolevecké katastrofy.

Spolek boleveckých rodáků u kaple každoročně v den výročí výbuchu pořádá vzpomínkový obřad věnovaný obětem bolevecké katastrofy. V roce 2007 byl na společném hrobě obětí výbuchu postaven pomník s připomínkou této hrůzné události. Na mnoho hrobových místecj lze najít stylizované nábojnice, které označují další oběti výbuchu.

Roku 2010 byla na boleveckém hřbitově vybudována nová ohradní zeď, která současně poslouží jako kolumbárium. Za hřbitovem si je možno prohlédnout 5 metrů vysoký tzv. Černý kříž, který zde stával již v 18. století.

Zdroj: Wikipedia, Český statistický úřad, Mapy.cz, webové stránky obce/města, Katastrální úřad, Cimiterium.cz, Památkový katalog