Liběšice

Lokalita	Liběšice
Obec	Liběšice
Okres	Litoměřice
Kraj	Ústecký kraj
Katastrální území	Liběšice u Litoměřic, kód: 682578
GPS souřadnice	50° 34' 5.9'' 14° 17' 44.7''
Německý název	Liebeschütz, Liebeschitz
Výměra	4 188 m²
Vlastnictví	Římskokatolická církev
Kontakt	Obecní úřad Liběšice
Vlastník	Obec Liběšice
Stav	Udržovaný v původní podobě
Opuštěno	Ne

Stručný popis

Obec Liběšice (německy Liebeschütz, též Liebeschitz) se nachází v okrese Litoměřice. V roce 2011 zde trvale žilo 910 obyvatel.

První písemná zmínka o Liběšicích pochází z roku 1057, kdy jsou zmíněny na listině Spytihněva II. V roce 1239 daroval král Václav II. Liběšice kladrubskému klášteru. Ve 13. a 14. století patřily Liběšice k větším vesnicím s více než 20 poddanskými usedlostmi. Roku 1396 byla obec česká, k poněmčení došlo až mnohem později. Význam Liběšic byl dán existencí panského sídla - v roce 1282 zde je připomínána tvrz s Protivcem z neznámého rodu. Po roce 1319 se Liběšice staly majetkem mocných Ronovců, v Liběšicích stál v té době již hrad. Za husitských válek se části panství zmocnil Zikmund z Vartemberka a jeho rod tuto část až do roku 1540. Větší část panství patřila v roce 1457 Jindřichu Berkovi z Dubé, který byl posledním majitelem z rodu Ronovců. Poté do roku 1487 patřily Liběšice Jindřichu z Rabštejna a v letech 1487 až 1520 pánům z Gutštejna.

Roku 1520 koupil panství Karel Dubanský z Duban, připojil Býčkovice a do zástavy získal Roudnici. Byl to dobrý hospodář, tolerantní katolík, byl hejtmanem Pražského hradu a nejvyšším písařem - revidoval známou Hájkovu kroniku. Nechal vystavět nový, už renesanční zámek, který stával severně od dnešního. Zemřel v roce 1542, po něm panství patřilo až do roku 1571 jeho synu Oldřichovi, který přikoupil Ploskovice. Po jeho smrti spravovala majetek jeho vdova Anna Kostomlatská z Vřesovis, ale když se podruhé provdala, byl rodový majetek rozdělen na 12 dílů a panství se tak rozpadlo. Liběšice s Drahobuzí získali Žichovcové z Duban.

Z nich Jan Dubanský z Duban s manželkou Barborou z Říčan nechali postavit novou kostelní věž v letech 1589-1591. Jejich dcera Alena zemřela neprovdána v r. 1617 a před svou smrtí odkázala panství Jiřímu Sezimovi ze Sezimova Ústí, jehož rodu patřil Úštěk. Nový majitel se aktivně účastnil stavovského povstání proti Habsburkům, a proto bylo jeho jmění zkonfiskováno, ačkoliv zemřel již v roce 1619 před porážkou povstání. Roku 1621 daroval Ferdinand II. liběšické panství s jedním dílem Liběšic a statky Jištěrpy, Tetčiněves, Verneřice, Levín a Rochov jezuitské koleji u sv. Klimenta v Praze.

Jezuité r. 1675 odkoupili zbytek liběšického panství a panství úštěckého od litoměřických jezuitů. Liběšice se tak staly centrem obrovského panství, které tvořilo komplex sahající od severních svahů Českého středohoří až po Roudnici.

Roku 1738 bylo započato se stavbou nového zámku. V roce 1742 ve válkách o rakouské dědictví bylo panství vydrancováno, ale v roce 1745 práce na stavbě opět pokračovaly. V roce 1746 byl starý zámek zbořen, nový byl dokončen v roce 1752. Do roku 1754 pokračovaly úpravy interiérů, v zámku žilo 18-20 jezuitů. Po zrušení jezuitského řádu v r. 1773 připadl zámek i s panstvím Studijnímu a náboženskému fondu, byla zde provedena raabizace - 10 dvorů bylo rozparcelováno.

V roce 1838 vše koupil kníže Ferdinand Lobkovic, který panství v roce 1871 prodal velkoprůmyslníkovi textilnímu z Broumova Josefu Schrollovi, který byl roku 1873 povýšen do šlechtického stavu. Jeho potomci panství drželi až do roku 1945.

Hřbitov

Areál hřbitova je vymezen ohradní zdí v původní podobě. Plocha hřbitova je udržována. Nachází se zde velké množství německých hrobů i zbytků hlavně u márnice a kaple. Po obvodu hřbitova je velké množství dožívajících a propadajících se německých hrobek.

Počet obyvatel v roce 1930 - 770
Počet obyvatel v roce 2011 - 910

Zdroj: Wikipedia, Český statistický úřad, Mapy.cz, webové stránky obce/města, Katastrální úřad, Omnium, Památkový katalog