Nový Jičín

Lokalita	Nový Jičín
Obec	Nový Jičín
Okres	Nový Jičín
Kraj	Moravskoslezský kraj
Katastrální území	Nový Jičín-Dolní Předměstí, kód: 707465
GPS souřadnice	49° 36' 7.3'' 18° 1' 47.9''
Německý název	Neutitschein
Výměra	75 669 m²
Vlastnictví	Město
Kontakt	Nový Jičín Městský úřad Nový Jičín Masarykovo náměstí 1, 741 01 Nový Jičín Tel.: +420 556 768 222 / E-mail: e-podatelna@novyjicin-town.cz URL: www.novyjicin.cz
Vlastník	Nový Jičín Městský úřad Nový Jičín Masarykovo náměstí 1, 741 01 Nový Jičín Tel.: +420 556 768 222 / E-mail: e-podatelna@novyjicin-town.cz URL: www.novyjicin.cz
Stav	Udržovaný v původní podobě
Opuštěno	Ne

Stručný popis

Nový Jičín je město v Moravskoslezském kraji, 34 km jihozápadně od Ostravy na řece Jičínce. Žije zde přibližně 23 tisíc obyvatel.

Předchůdcem města byla osada pod hradem Starý Jičín. Výhodná geografická poloha na křižovatce důležitých obchodních cest měla příznivý vliv na jeho rozvoj. Nejstarší písemná zpráva o městě pochází z roku 1313, kdy král Jan Lucemburský vydal ve prospěch města listinu, která mu uděluje právo vybírat clo a mýto. Proto váže Nový Jičín svůj vznik s datem udělení tohoto privilegia. Zakládací listina města se nedochovala.

Již při svém vzniku mělo město pravidelný čtvercový tvar a původní půdorys se zachoval dodnes. Pravoúhlý, téměř čtvercový tvar, mělo i městské opevnění, podél něhož procházela obvodová ulice. Opevnění bylo původně jen z hliněného valu s palisádou. Teprve během 14. století bylo nahrazeno kamennými hradbami. Ty obepínaly i panské sídlo (tvrz), nynější zámek. Městský plán je orientován směrem od severozápadu k jihovýchodu, ve směru obchodní cesty od Fulneku do Valašského Meziříčí. Do města vedly dvě brány. Na ně navazovala po obou stranách předměstí, ale jejich rozvoj spadá až do pozdější doby.

Počátkem 14. století získal město Nový Jičín i se starojickým panstvím představitel významného šlechtického rodu Vok I. z Kravař. Tento rod patřil k jedné z větví rozrodu Benešoviců, která ve 13. století vlastnila rozsáhlé pozemky na Moravě, zejména na Opavsku. Vok III. a Jan IV. z Kravař udělili městu v roce 1373 práva odúmrti a výročního trhu a další výsady. Za husitských válek město dobyl husitský hejtman Jan Tovačovský z Cimburka v roce 1427. Tehdy panství a město patřilo Janu Jičínskému z Kravař, jehož smrtí v roce 1434 končí vláda pánů z Kravař nad městem. Z období pánů z Kravař pochází původní gotické přízemí nynějšího Žerotínského zámku, část městského opevnění a základ městského znaku.

Důležitým obdobím pro rozvoj města bylo více než padesátileté působení dalšího význačného rodu, rodu Žerotínů v 1. polovině 16. století. Ti se v letech 1500–1558 zapsali do historie města zejména přebudováním gotické tvrze pánů z Kravař na pohodlné renesanční sídlo, nynější Žerotínský zámek. Darovali městu v roce 1501 dům na náměstí, který se stal důstojným sídlem městské radnice. Když při požáru roku 1503 lehly popelem dřevěné domy na náměstí, začalo se jejich zásluhou s výstavbou kamenného podloubí a měšťanských domů na náměstí.

Šestnácté století bylo pro město obdobím hospodářského rozkvětu řemesel. Město bohatlo vařením a šenkováním piva, rozvíjelo se především soukenictví. Z celkového počtu 200 řemeslníků celou jednu třetinu tvořili koncem století soukeníci. Po Jihlavě byl Nový Jičín druhým nejvýznamnějším městem soukenické výroby na Moravě. Vlivem řemesel a obchodu bohatla městská pokladna a město bylo natolik ekonomicky silné, že od Žerotínů roku 1558 odkoupilo jejich panství Nový Jičín. Vykoupilo se z poddanství a stalo se městem komorním, podřízeným jen královské koruně. Na krátkou dobu se zásluhou „zimního krále“ Fridricha Falckého stalo r. 1620 dokonce městem královským.

Zatímco šestnácté století bylo ve znamení prosperity města, první polovina 17. století byla obdobím nestability, náboženských a politických bojů, které ohrožovaly jeho svobodu. Třicetiletá válka, která zachvátila většinu zemí Evropy, poznamenala i Nový Jičín. Roku 1621 přepadlo a pobilo vojsko markraběte Jana Jiřího Krnovského v Novém Jičíně oddíl Španělů. Na místě jejich hrobů byla později postavena tzv. Španělská kaple. Při bitvě město opět vyhořelo. V letech 1624 a 1680 postihla Nový Jičín morová rána.

Převážně protestantské město bylo za účast na stavovském proticísařském povstání v roce 1624 potrestáno. Ztratilo svou samostatnost a stalo se opět městem poddanským. Bylo darováno olomouckým jezuitům, v jejichž majetku zůstalo až do zrušení jezuitského řádu roku 1773. V roce 1626obsadili město mansfeldští, císařovi protivníci, a vypudili katolické duchovní. Po třech letech, v roce 1629, po nejistotách a náboženských bojích město rezignovalo a přestoupilo na novou víru. V roce 1635 bylo panství jezuity pokatoličtěno.
Válečné útrapy třicetileté války však ještě neskončily. V roce 1643 napadli město Švédové a znovu ho vyplenili. Od druhé poloviny 17. století utichaly válečné a náboženské rozbroje, byla příhodnější doba pro rozvoj řemesel a obchodu. Opět převažuje soukenictví a to jak ve výrobě, tak i v obchodu. Na portálu z roku 1661 nad vstupem do obřadní místnosti na radnici v Novém Jičíně (je psán latinsky) je psáno: Buď bdělý, města milující, buď ve všem spravedlivý. Moudrosti napomáhá, kdokoliv překračuje tento práh.

V roce 1768 zachvátil požár barokní měšťanské domy, které pak byly přestavěny v klasicistním duchu. V roce 1773 došlo ke zrušení jezuitského řádu, který měl až do této doby město Nový Jičín v držení. Roku 1775 pak Marie Terezie prohlásila Nový Jičín za svobodné municipální město.
Význam města vzrostl zavedením státních úřadů v roce 1850, kdy se Nový Jičín stal sídlem okresního hejtmanství, berního úřadu, okresního a krajského soudu. Díky tomu se stalo město přirozeným právním, hospodářským a kulturním centrem. Význam města by se jistě posílil, kdyby jeho občané ve 40. letech 19. století nepodcenili význam železnice. Pro průmyslový rozvoj města to byla neodpustitelná chyba a město na ni doplácí do dnešních dnů.
Nejdůležitějším průmyslovým odvětvím ve městě se postupně stala výroba klobouků, v Novém Jičíně založil Johan Hückel v roce 1865 první továrnu na strojní výrobu klobouků v Rakouském císařství. Největší továrnou, která v této době vznikla, byla doutníková a tabáková továrna, kterou na žádost městské rady zřídil v roce 1870 stát. Už tři roky po vzniku zaměstnávala okolo 2 500 dělníků, převážně žen. Roku 1879 začal Josef Rotter vyrábět kočárové svítilny a položil tak základy následné společnosti Autopal.

V období před první světovou válkou převažovalo ve městě německé obyvatelstvo, začaly se projevovat národnostní rozdíly. Měly silný vliv na život města, zejména po nástupu nacismu v Německu. Nový Jičín se stal baštou Henleinovy strany, zvláště za starostování Dr. Ernsta Schollicha. V roce 1921 měl Nový Jičín 13 226 obyvatel a z toho 3 917 Čechů a v roce 1930 měl 13 997 obyvatel a z toho 4 236 Čechů.

Od října 1938 do května 1945 bylo město součástí Německa. Po roce 1938 poklesl podíl obyvatel české národnosti na 2 000. Válečná léta město poznamenala spíše celkovým úpadkem než vyslovenými ztrátami. Nedošlo zde k žádným bojovým akcím ani k bombardování. Nový Jičín osvobodila Rudá armáda 6. května 1945. Krátce po osvobození se do města vrátili menšinoví čeští obyvatelé, kteří zde žili před válkou a společně s nimi přicházeli noví osídlenci z různých krajů Čech, Moravy a Volyně a východních státu Evropy.

Po odsunu Němců se poměr národnostního složení obyvatelstva města změnil v majoritní většinu českého obyvatelstva, dosídlením obyvatel z Maďarska, Slovenska, Hané, jižní Moravy. Nedostatek bytů byl řešen masovou výstavbou panelových domů v okrajových částech města, v nichž vyrostla dvě nová sídliště. Roku 1967 byl Nový Jičín prohlášen městskou památkovou rezervací.

Dne 1. ledna 1966 byla k městu připojena vesnice Žilina. 1. ledna 1974 byly připojeny obce Bludovice a Kojetín. 1. ledna 1975 byla připojena vesnice Loučka. 1. ledna 1979 byl k Novému Jičínu připojen Straník. V 70. letech byla připojena Libhošť. Roku 1994 se oddělil Šenov u Nového Jičína. K počátku roku 2011 se na základě místního referenda oddělila Libhošť.

Počet obyvatel v roce 1930 … 13.997
Počet obyvatel v roce 2011 … 17.001

Stav hřbitova
Rozsáhlý komplex hřbitova se nachází východně od centra města směrem na Štramberk. Hřbitov je udržovaný, se smuteční síní a zázemím technické správy, hřbitovní bránou a zdí. Na ploše hřbitova, která je členěna do bloků vzrostlými tújemi, lze najít Piedestal světové války z roku 1926, staré kolumbárium s kamenným sloupem s variací věčného plamene, kamenný kříž na památku padlých vojáků v I. sv. válce, urnový háj s epitafními deskami, atd.

V druhé polovině hřbitova je zřízeno velké lapidárium, kam bylo soustředěno a přemístěno velké množství náhrobků a litinových křížů z hrobů německých obyvatel. Je zde rovněž umístěna pamětní deska k připomínce pohřbených německých obyvatel. Další poměrně velké množství náhrobků, ale již na původním místě, lze najít na celé ploše hřbitova.

Zdroje
Omnium; Katastr nemovitostí ČR; Mapy.cz; ČSÚ, webové stránky města, farnosti; Wikipedia