Rokycany

Lokalita	Rokycany
Obec	Rokycany
Okres	Rokycany
Kraj	Plzeňský kraj
Katastrální území	Rokycany, kód: 740691
GPS souřadnice	49° 45' 6.5'' 13° 36' 16.1''
Německý název	Rokitzan
Výměra	2 146 m²
Vlastnictví	Židovská obec
Kontakt	Židovská obec Plzeň Smetanovy sady 5 301 37 Plzeň Tel.: +420 377 235 749 E-mail: zoplzen@zoplzen.cz URL: http://www.zoplzen.cz
Vlastník	Židovská obec Plzeň Smetanovy sady 5 301 37 Plzeň Tel.: +420 377 235 749 E-mail: zoplzen@zoplzen.cz URL: http://www.zoplzen.cz
Stav	Udržovaný v původní podobě
Opuštěno	Ne

Stručný popis

Rokycany (německy Rokitzan) jsou město v okrese Rokycany v Plzeňském kraji. Žije zde přibližně 14 tisíc obyvatel.

První zmínka o Rokycanech pochází z roku 1110, kdy se připomíná v místě dnešních Rokycan biskupský dvorec s osadou, která byla ve 14. století povýšena na město. Dříve byl ve městě biskupský hrad, který ale za husitských válek zanikl, stejně jako augustiniánské proboštství. Dodnes se dochovaly zbytky středověkého opevnění, které dříve město obklopovalo. V gotickém slohu byl také vystavěn např. děkanský chrám Panny Marie Sněžné na náměstí. Město ve středověku mnohokrát vyhořelo. V roce 1397 se v Rokycanech narodil utrakvistický biskup Jan Rokycana. 4. června 1450 proběhla poblíž města bitva u Rokycan, rozhodující střet mezi vojsky Poděbradské a Strakonické jednoty na počátku faktické vlády Jiřího z Poděbrad jakožto zemského správce.

V roce 1584 byly Rokycany povýšeny na královské město.

Během 18. století došlo k více požárům. Při nejtragičtějším z nich 12. září 1784 vyhořelo téměř celé město. Po požáru byl opraven kostel Panny Marie Sněžné, přestavěna radnice a zástavba obnovena v pozdně barokním a klasicistním slohu. Rokycany v 1. polovině 18. století postihla i morová epidemie a v roce 1771 velký hladomor. Začátkem 19. století žilo ve městě 2 350 osob. V roce 1813 došlo k poslednímu velkému požáru.

V roce 1850 se staly Rokycany sídlem okresu, počet obyvatel města v roce 1890 převýšil číslo 5000 a stále rostl.

Na konci 19. století a ve 20. století zaznamenaly Rokycany další rozvoj průmyslu, vzdělání, kultury i zdravotnictví. V roce 1896 byl obnoven politický okres Rokycany. Zrychlenému tempu rozvoje města ustoupila už tehdy část historické zástavby, včetně úseků městského opevnění.

Za městem při silnici na Volduchy byl roku 1898 zřízen rokycanský židovský hřbitov.

V roce 1938, po Mnichovské dohodě, do města přišlo asi 300 českých rodin odsunutých z pohraničních oblastí, které připadly Německu. Dne 15. března 1939 byly Rokycany okupovány německými vojsky. Vlivem přistěhování odsunutých českých občanů ze Sudet se počet obyvatel zvýšil až na 9865 v září 1939.

V roce 1948 nastoupili k moci komunisté, bylo zahájeno zestátňování veškerých podniků, nová fáze industrializace města a bouřlivá bytová výstavba.

14. srpna 1990 se od Rokycan oddělily obce Kamenný Újezd a Svojkovice. Postupně byla redukována a později zrušena místní vojenská posádka. Reforma veřejné správy přiřadila v roce 2000 okres Rokycany do Plzeňského kraje. V roce 2002 byl zrušen Okresní úřad Rokycany a město přestalo být sídlem okresu, stalo se ale obcí s rozšířenou působností.

Židovská komunita

Židovská náboženská obec v Rokycanech vznikla jako početně výraznější komunita až během 19. století (do té doby probíhaly židovské pohřby rokycanských Židů v nedalekém Oseku. Židovská obec v Rokycanech využívala od roku 1871 jako modlitebnu dům čp. 110/I na tehdejším Svatojánském (dnes Malém) náměstí. V domě se nacházela i židovská německojazyčná škola, která byla ovšem roku 1898 po rozhodnutí židovské obce zrušena.

Židovský hřbitov

Rokycanský židovský hřbitov byl založen roku 1898, kdy rokycanská židovská obec koupila louku o rozloze 1984 metrů čtverečních při tehdejší silnici na Volduchy za městem (nyní na severním okraji intravilánu Rokycan). Součástí nového hřbitova byl i domek čp. 192/II s neogotickým dekorem fasády a pamětní deskou s nápisem „Israelský pohřební spolek založil tento hřbitov v Rokycanech v roce 1898.“ Hřbitov nebyl nikdy zaplněn, protože rokycanská židovská obec během 1. poloviny 20. století rychle početně ubývala a po holokaustu již nebyla obnovena. Poslední pohřeb se tu konal roku 1963 (podle jiného zdroje poslední pohřeb proběhl za 2. světové války). Do dnešního dne se zde zachovalo 68 náhrobků.

Hřbitovní domek byl v 70. letech 20. století prodán do soukromého vlastnictví a adaptován na obytný dům. Jeho architektonická podoba z konce 19. století byla zčásti zachována. V současnosti se na hřbitově dochovalo necelých 70 náhrobků.

Zdroj: Wikipedia, Český statistický úřad, Mapy.cz, webové stránky obce/města, Katastrální úřad, Cimiterium.cz, Památkový katalog, Portál - pamatky.kehilaprag.cz