Senice na Hané

Lokalita	Senice na Hané
Obec	Senice na Hané
Okres	Olomouc
Kraj	Olomoucký kraj
Katastrální území	Senice na Hané, kód: 747459
GPS souřadnice	49° 37' 29.7'' 17° 5' 38.8''
Německý název	Gross Senitz
Výměra	4 664 m²
Vlastnictví	Římskokatolická církev
Kontakt	Obecní úřad Senice na Hané Jos. Vodičky 243 783 45 Senice na Hané Tel.: +420 585 947 268 E-mail: obec@senicenahane.cz URL: http://senicenahane.cz
Vlastník	Římskokatolická farnost Senice na Hané nám. Míru 79 78345 Senice na Hané
Stav	Udržovaný v původní podobě
Opuštěno	Ne

Stručný popis

Obec Senice na Hané (německy Gross Senitz) se nachází v okrese Olomouc. V roce 2011 zde trvale 1.774 obyvatel.

Kvůli velikosti byla proto dříve – k odlišení od blízké obce Seničky - nazývána Velkou Senicí. Název obce se v dnešní podobě ustálil teprve od roku 1930 (s výjimkou let nacistické okupace, kdy byl opět užíván název Gross Zinitz). Správní obec je dnes tvořena třemi částmi: Senice na Hané, Cakov, Odrlice.

První písemná zmínka o obci pochází již z roku 1078, a to v zakládací listině kláštera Hradisko u Olomouce. Podle ní patřilo mezi majetkové nadání kláštera i jedno popluží v Senici. Od 13. století větší část vsi držela místní drobná šlechta, avšak už v roce 1351 toto zboží získal Kuna z Kunštátu. K roku 1377 se při příležitosti prodeje mezi pány z Kunštátu mluví o senické tvrzi (propugnaculum = opevnění, bašta). V půhonu z roku 1406 se tvrz opět uvádí – tentokrát jako castellum. Mezitím se od roku 1399 dostává do držení nějakého dílu vsi olomoucká kapitula. Ta také do počátku 16. století postupnými koupěmi a převody získala celou ves, s výjimkou malého klášterního dílu. Tím ovšem existence drobného šlechtického sídla ztratila opodstatnění, tvrz zanikla a dnes po ní nejsou žádné stopy.

Snad právě z důvodu církevního vlastnictví byla Velká Senice vždy baštou katolické víry, a to jak v dobách husitství, tak i reformace. Slavnou kapitolou dějin Senice byl odhodlaný odpor zdejších vesničanů vůči Švédům okupujícím po 10 let města Olomouc a Uničov. Sedláci ves, respektive přístupy do ní provizorně opevnili ploty a náspy a po celou dobu konce třicetileté války nájezdům švédských rejtarů dokázali úspěšně vzdorovat.

Po zániku patrimoniální správy (1848) a s novým územně správním rozdělením přešla obec do obvodu okresního soudu Litovel, kde byla s 1072 obyvateli největší obcí hned po městě Litovli. Etnické složení obyvatel Senice i okolí bylo jednoznačně moravské. Ke konci 19. století se tradičně zemědělsky orientovaná obec rozrostla o družstevní mlékárnu, v roce 1895 tu začala působit Rolnická záložna - důležitý finanční ústav na podporu zemědělců. Na přelomu 19. a 20. století pak zde zakládá svoji kovodělnou firmu rodák z Cakova Leopold Kašpar; z té se poté stal strojírenský komplex pro výrobu mlynářských a sladovních strojů, vybavený mj. i vlastní slévárnou. Dále byly v obci cihelna a mlýn.

Rozvoji podnikání významně napomohla železnice: úsek Olomouc - Senice - Čelechovice byl dán do provozu v roce 1883, o tři roky později se trať prodloužila přes Kostelec do Prostějova, v roce 1914 pak byl zprovozněna přípojka mezi Senicí a Litovlí.

Únor 1948 zdejší zemědělsky zaměřený lid nevítal, asi tušil, že bude následovat znárodňování. V Senici i přes počáteční obtíže vzniklo jedno z územně nejrozsáhlejších zemědělských družstev v tehdejším Československu. Pod hlavičkou JZD Mírová cesta Senice na Hané byla pak organizována velká část zemědělství olomouckého okresu. Novinkou proti dřívějším dobám se stalo rozsáhlé pěstování chmele.
Strojírny přešly nejprve pod podnik Karosa a později pod BSS Brandýs nad Labem, s čímž přišla i změna výroby (automobilní přívěsy a návěsy). K průmyslovým podnikům přibylo Kovodružstvo vyrábějící radiátory.

Po roce 1989 prošlo zemědělské družstvo složitou a mnohdy bolestivou transformací do nových poměrů, v důsledku restitucí se ocitlo bez značné části dřívějších polností. V protikladu k tomu přechod strojíren BSS v Senici na akciovou společnost Panav lze považovat za úspěch. Výroba zůstala zachována a navazuje na předchozí sortiment nákladní automobilové techniky.

Římskokatolická farnost

Fara je v Senici doložena již ve 14. století, neboť v olomouckém nekrologiu z roku 1333 je zanesen zápis o 40 groších roční činže po zemřelém senickém faráři Janovi. Ve druhé polovině 17. století vyhořel starý senický kostel a v letech 1704-1705 byl nahrazen novou barokní stavbou. Ze staré svatyně byla využita jen masivní věž. V krajině zdaleka viditelný farní kostel je zasvěcen sv. Máří Magdaléně. V letech 1996-1997 byl důkladně opraven.

Hřbitov

Buď zmíněný požár senického farního kostela z 2. poloviny 17. století, nebo epidemie moru a cholery v 18. a na počátku 19. století byly těmi nejdůležitějšími impulzy pro změnu zdejšího pohřbívání. Pohřby u senického kostela ustaly v souvislosti s reformami císaře Josefa II. Nový hřbitov nalézající se v jimi doporučeném odstupu od východního okraje vsi je zakreslen ve spojených císařských otiscích map stabilního katastru (1824-1843). Později byl tento hřbitov vícekrát plošně rozšiřován. Před několika lety bylo důkladně obnoveno ohrazení hřbitova.

Počet obyvatel v roce 1930 - 2.236
Počet obyvatel v roce 2011 - 1.774

Autor: Petr Nisler

Zdroje: Wikipedia.cz, webové stránky obce Senice na Hané, http://www.lysahora.cz/encyklopedie/objekty1.phtml?id=70358, Český úřad zeměměřický a katastrální, Český statistický úřad,