Spálené Poříčí

Lokalita	Spálené Poříčí
Obec	Spálené Poříčí
Okres	Plzeň-jih
Kraj	Plzeňský kraj
Katastrální území	Spálené Poříčí, kód: 752703
GPS souřadnice	49° 37' 5.7'' 13° 36' 20.1''
Německý název	Brennporitschen
Výměra	1 990 m²
Vlastnictví	Město
Kontakt	Městský úřad Spálené Poříčí nám. Svobody 132 335 61 Spálené Poříčí Tel.: 371 594 654 E-mail: podatelna@spaleneporici.cz URL: https://www.spaleneporici.cz
Vlastník	Město Spálené Poříčí nám. Svobody 132 335 61 Spálené Poříčí Tel.: 371 594 654 E-mail: podatelna@spaleneporici.cz URL: https://www.spaleneporici.cz
Stav	Obnovený - jen pietní místo
Opuštěno	Ne

Stručný popis

Město Spálené Poříčí (německy Brennporitschen) se nachází v okrese Plzeň-jih v Plzeňském kraji. Žije zde přibližně 2.900 obyvatel.

Poříčí se poprvé připomíná v roce 1239 v kupní smlouvě, jíž od Budislava z Rožmitálu koupil ves kladrubský klášter. Kladrubští benediktini usilovali o větší expanzi v tomto regionu, nakonec zde ale své aktivity ukončili přibližně o sto let později a majetek se dostal do rukou významného rodu pánů ze Švamberka. Poříčí se stalo významným bodem na obchodní stezce z Plzně do Rožmitálu a někdy v této době také vznikla gotická tvrz, která se stala základem pozdějšího zámku. Panství Spálené Poříčí díky častým změnám majitelů měnilo svůj rozsah, v 16. století zde delší dobu sídlili páni z Roupova (1506–1587), za nichž byla obnovena tvrz. Do 16. století je poprvé datována radnice s hodinami.

Významnou kapitolou v dějinách Spáleného Poříčí byla éra Vratislavů z Mitrovic, jimž panství patřilo přes sto let (1603-1715). Adam Vratislav z Mitrovic nechal tvrz přestavět na renesanční zámek. Do dalších osudů městečka krátce poté neblaze zasáhla třicetiletá válka. V říjnu 1620 se v Poříčí na několik dní usadila armáda císařského vojevůdce Karla Buquoye po ústupu před stavovským vojskem po bitvě u Starého Smolivce. Před vojáky uprchla většina obyvatel, takže když Buquoy nechal po přesunu do Prahy městečko zapálit, nebyl prakticky nikdo, kdo by mohl požár uhasit. Městečko proto úplně lehlo popelem, a protože to nebylo během třicetileté války naposledy, začalo být známé pod názvem Spálené Poříčí. Vratislavové z Mitrovic usilovali o obnovení panství, proto povolali především židovské obchodníky, kteří během 17. století vytvořili ve Spáleném Poříčí početnou komunitu. Se jménem Vratislavů z Mitrovic je také spojen rozvoj výroby železa v blízkém Mirošově, další huť byla založena v nově založené vesnici Nové Mitrovice. Od Vratislavů koupila v roce 1715 panství hraběnka Polyxena Clary-Aldringenová. Její synovec hrabě Karel Josef Desfours, který majetek zdědil v roce 1732, panství zadlužil podnikatelskými aktivitami a nákladným společenským životem a na nátlak věřitelů byl nucen k prodeji. V roce 1749 koupila panství Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze, v jejímž vlastnictví zůstal velkostatek 200 let. Zámek krátce poté nabyl významu, když zde během dynastických válek byl dvakrát uschován svatovítský poklad.

Po revolučních změnách v roce 1848 bylo zrušeno patrimoniální zřízení a Metropolitní kapitula sv. Víta ztratila vládu nad rozsáhlým panstvím. Po získání vlastní samosprávy byl prvním starostou Spáleného Poříčí majitel hostince Josef Drchkovský.

V roce 1880 mělo městečko 1783 obyvatel, a i když v následujících letech rostl počet domů, počet obyvatel klesal. Klesající význam si Spálené Poříčí kompenzovalo četnými aktivitami ve spolkové činnost.

Dne 30. dubna 1945 vznikl revoluční národní výbor, 7. května vstoupila do městečka americká armáda, která byla o několik dní později vystřídána Rudou armádou. V roce 1948 byl zestátněn velkostatek Metropolitní kapituly sv. Víta a o rok později byl ukončen provoz pivovaru. Zámek byl necitlivě adaptován na byty pro podnik Státních lesů. Řada obyvatel dojížděla za prací do Plzně a přes vybudování několika objektů občanské vybavenosti pokračovala stagnace regionu. Po Sametové revoluci v roce 1989 si zastupitelstvo stanovilo cíle především v oblasti školství, ochrany životního prostřední a uchování historických památek. Po roce 1990 prošel nákladnou rekonstrukcí zámek a řada dalších objektů, na žádost zastupitelstva byl Spálenému Poříčí v roce 1992 udělen statut městské památkové zóny.

Dne 9. září 1996 bylo Spálené Poříčí povýšeno na město. Za četné aktivity v obnově kulturního dědictví obdrželo v roce 2003 titul Historické město roku.

Hřbitov - starý

Hřbitov byl ve Spáleném Poříčí nejprve umístěn kolem kostela sv. Mikuláše na náměstí, ale na konci 18. století, kdy se začala tzv. „svatá pole“ umisťovat mimo lidská sídla, byl zřízen hřbitov na severním okraji obce. Vpravo před vchodem stávala dřevěná roubená márnice.

Byl sice postupně rozšiřován, ale v 60. letech 20. století již přestal stávající prostor stačit a poblíž, nad svahem Karmazínka, byl založen hřbitov nový. Na původním hřbitově, dnes zvaném „starý“se pohřbívalo do r. 1965. Během let zchátral, staré pomníky se rozpadly, byla zničena i obvodová zeď, ale v r. 2019 byl celý původní hřbitov pietně upraven. Na nový hřbitov bylo přeneseno několik hrobů (hrobka rodiny Trykarů a Muselů, hroby rodin správců panství Kyjovských a Srdínků a pomník padlým a nezvěstným ve Velké válce, ale i přesto je zde možné spatřit mnoho zachovalých náhrobků spálenopoříčských občanů.

Zdroj: Wikipedia, Český statistický úřad, Mapy.cz, webové stránky obce/města, Katastrální úřad, Cimiterium.cz, Památkový katalog
https://www.spaleneporici.cz/stary-hrbitov/gs-1364