Suchdol nad Odrou
| Suchdol nad Odrou | |
| Obec | Suchdol nad Odrou |
| Okres | Nový Jičín |
| Kraj | Moravskoslezský kraj |
| Suchdol nad Odrou, kód: 759163 | |
| GPS souřadnice | 49° 39' 20.8'' 17° 55' 48.2'' |
| Zauchenthal | |
| 4 036 m² | |
| Obec | |
| Suchdol nad Odrou Úřad městyse Suchdol nad Odrou Komenského 318, 742 01 Suchdol nad Odrou Tel.: +420 556 770 101 / E-mail: mestys@suchdolnadodrou.cz URL: www.suchdol-nad-odrou.cz | |
| Suchdol nad Odrou Úřad městyse Suchdol nad Odrou Komenského 318, 742 01 Suchdol nad Odrou Tel.: +420 556 770 101 / E-mail: mestys@suchdolnadodrou.cz URL: www.suchdol-nad-odrou.cz | |
| Udržovaný v původní podobě | |
| Ne |
Suchdol nad Odrou je městys v jižní části okresu Nový Jičín. S přibližně 2 700 obyvateli je největší sídelní jednotkou svazku obcí Region Poodří. Nachází se mezi Beskydami a Oderskými vrchy v oblasti Moravské brány. Po celé délce městyse protéká Kletenský potok pramenící v Pohořských vrších, který se vlévá do řeky Odry. Od konce 18. století je k městysi připojena osada Kletné.
Suchdolu nad Odrou vévodí dva kostely. Pozdně renesanční katolický farní kostel Nejsvětější Trojice z roku 1605 a v novorománském slohu postavený evangelický kostel z roku 1858.
Suchdol je významným železničním uzlem na trati Praha – Přerov – Bohumín, dříve nazývané Severní dráha císaře Ferdinanda I.
Původní název slovanské obce, která vznikla v blízkosti prastaré jantarové stezky vedoucí od Dunaje k Visle po levém břehu Odry, se dochoval v pramenech ze 14. století a zní Suchidol. Jméno vzniklo zřejmě od tamní suché půdy (Suchý dol).
První osada na území dnešního Suchdola byla založena ve 13. století slovanskými horníky, kteří zde dolovali stříbrnou rudu. Toto osídlení pravděpodobně vyhladil nájezd Tatarů, kteří táhli Moravou v roce 1241, nebo později vpád divokých uherských Kumánů, kteří vyplenili celou Moravu v roce 1253. Mnoho vesnic tehdy bylo vypáleno a obyvatelstvo vyvražděno nebo odvedeno do zajetí.
Suchdol byl znovu obnoven v průběhu 14. století, kdy se zde natrvalo usadili němečtí kolonisté, kteří tak využili výhodné polohy na obchodní jantarové stezce. Podle dialektu těchto kolonistů se usuzuje, že přišli z okolí Durynska. První dochovaná písemná zmínka o osadě pochází z roku 1337. Na konci 14. století Suchdol náležel k Opavsku a zboží fulneckému. Od začátku 15. století osada svou územní náležitostí patřila k helfštýnskému panství Lacka z Kravař. Pánové z Kravař celé Fulnecko vlastnili následujících 120 let.
V roce 1540 se stal majitelem fulneckého panství opavský zemský hejtman Oldřich Cetrys z Kynšperka. Cetrysové panství rozdělili mezi své potomky a v jejich rodě zůstal Suchdol po příštích 113 let. Baltazar Cetrys z Kynšperka, jehož sídlem se stal Kunvald, přičlenil suchdolskou rychtu k panství kunvaldskému. V roce 1605 koupil fojtství suchdolské Fabian Telčík, syn kunčického fojta Michala Telčíka, v jehož rodě se majetek rychty udržel celých 340 let až do roku 1945.
Během třicetileté války (1618–1648) zažil Suchdol krušné časy. Nejenže zde řádila a vše ničila nepřátelská i císařská vojska, ale v roce 1624 většinu obyvatel zahubil mor. Poté (1626–1627) severní Moravu obsadila dánská vojska vedená Mansfeldem. Dánové zde vytvořili proti císařskou enklávu. Ke konci třicetileté války Dány vystřídali Švédové, kteří se vylodili v Německu v roce 1630 a postupně obsadili sever a střed Evropy. V oderské kronice se píše, že v roce 1642 byl Suchdol úplně vydrancován. Během třicetileté války byly zničeny veškeré písemnosti a dokumenty předchozích staletí a počet obyvatel se zmenšil téměř o polovinu.
V roce 1653 koupil kunvaldské panství Gabriel Serenyi, pozdější moravský zemský hejtman. Panství zůstalo v rodě Serenyiů a v spřízněných rodech Lichtensteinů a Harrachů po 175 let (1653–1828). Když v roce 1723 agitoval v Suchdole představitel Jednoty bratrské a spoluzakladatel lužického Herrnhutu (Ochranova) Kristián David ze Ženklavy, tak jej do Saska následovalo do roku 1727 nejméně osmdesát čtyři osob ze Suchdolu a navíc další obyvatelé z blízkého i vzdálenějšího okolí. V dokumentech je uvedeno, že jich pod ochranu hraběte Nikolause Ludwiga von Zinzendorfa na jeho panství následovalo celkem nejméně 280 ze Suchdolu a 167 z Kunína. Emigranti cestovali bez veškerého majetku, který ve svých vesnicích byli nuceni zanechat.
V 18. století byl Suchdol stále součástí kunvaldského (po přejmenování kunínského) panství. V roce 1741 obec zažila vpád Prusů během válek o rakouské dědictví. V roce 1799 se obec stala jednou z prvních, kde se provedlo očkování veřejnosti proti neštovicím, o což se zasloužila hraběnka Marie Walburga Truchsess-Zeil.
Následovalo bouřlivé období napoleonských válek, kdy Moravskou bránou táhly desetitisícové armády vojáků. Suchdol tak navštívily francouzská i ruská armáda. V suchdolské kronice je záznam, že na faře strávil dvě noci legendární ruský vojevůdce Suvorov. Po bitvě u Slavkova v roce 1805 procházeli Suchdolem vracející se ruští vojáci nakažení tyfem. Tato nákaza se rozšířila na celé Kravařsko, takže v některých obcích, Suchdol nevyjímaje, onemocnělo až 85 % obyvatelstva.
Rokem 1849 byla zrušena vrchnostenská správa v Kunvaldu (Kuníně). Nahradilo ji okresní hejtmanství v Novém Jičíně a okresní soud se sídlem ve Fulneku. Tyto instituce spadaly pod správu zemského místodržitelství v Brně. Někdejší panství se tak stalo soukromým velkostatkem. Na velkostatku se pěstovaly převážně obiloviny a choval se šlechtěný kravařský skot. Rokem 1849 byl zrušen úřad dědičného rychtáře v Suchdole. Vedení obce začal zastávat volený obecní výbor, obecní rada a starosta.
Kolem poloviny 19. století se začaly stavět železnice, Suchdol roku 1847 dosáhla Severní dráha císaře Ferdinanda mezi Vídní a Krakovem, což podnítilo rychlý rozvoj obce.
Za první světové války padlo celkem 50 suchdolských občanů a 9 dalších zůstalo nezvěstnými. Na jejich počest byl před měšťanskou školou postaven pomník odhalený v roce 1921. Po vyhlášení Československé republiky (1918) se německé pohraniční obyvatelstvo snažilo o vytvoření samostatného státu tzv. Sudetenlandu. Tento stav trval pouhý měsíc. Následovalo obsazení těchto oblastí českou národní gardou a začlenění do ČSR. To se místní německé většině pramálo zamlouvalo a ve třicátých letech mnozí čeští Němci projevovali sympatie k velkoněmeckému nacionalismu. V Suchdole, který měl německou většinu, se v roce 1931 do čela obce dostali členové DNSAP.
V roce 1938 se pohraničí a německy mluvící obce na základě Mnichovské dohody staly součástí Německé říše. Suchdol byl tak součástí Sudet až do konce druhé světové války. Za zmínku též stojí, že Suchdol v roce 1938 navštívil vůdce separatistického hnutí Konrad Henlein.
V předvečer druhé světové války roku 1939 bylo v polích poblíž Suchdolu nad Odrou postaveno pro potřeby nacistického válečného letectva polní letiště. Bylo zbudováno v rámci německých příprav k napadení Polska.
V průběhu druhé světové války projížděly Suchdolem transportní vlaky s vězni směřující do koncentračních táborů, situovaných v Němci okupovaném Polsku. Jednalo se o vyhlazovací pracovní tábory Auschwitz-Birkenau a jeho pobočné tábory.
V lednu 1945 projížděl Suchdolem vlak s evakuovanými vězni z Osvětimi a 47 jich zde zmrzlo nebo byli zastřeleni na útěku. Tuto událost připomíná pamětní deska na vlakovém nádraží. Suchdol nad Odrou osvobodily sovětské jednotky 38. armády. V bojích druhé světové války padlo celkem 130 místních suchdolských Němců.
Po válce v roce 1945 byl dekrety prezidenta republiky zkonfiskován majetek Němců a kolaborantů a prakticky ihned po osvobození začali přicházet první čeští osadníci. V roce 1930 se v obci přihlásilo k české národnosti 483 osob, ale během války zde zůstalo pouhých 15 českých rodin, zbytek tvořili Němci, kteří byli po válce nuceně vysídlováni do Německa. Poslední transport zbylých německých obyvatel odjel 21. září 1946. Postupně se do vylidněné obce přistěhovalo asi 360 českých rodin z různých koutů republiky.
Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.
Počet obyvatel v roce 1930 … 2.496
Počet obyvatel v roce 2011 … 2.337
Stav hřbitova
Fungující katolický hřbitov obklopuje kostel Nejsvětější Trojice uprostřed města. Plocha hřbitova je udržována, horší situace je se hřbitovní zdí a bránou. U řady starších náhrobků, většinou německých, je bohužel vidět absence údržby a jsou v různém stadiu rozpadu. Některé náhrobky jsou již sneseny na zem, nebo rozloženy. V zadní části hřbitova je vybudován památník obětem transportu smrti z koncentračního tábora Osvěnčín v roce 1945.
Zdroje
Omnium; Katastr nemovitostí ČR; Mapy.cz; ČSÚ, webové stránky města, farnosti; Wikipedia
Pohledové fotografie
