Výsluní

Lokalita	Výsluní
Obec	Výsluní
Okres	Chomutov
Kraj	Ústecký kraj
Katastrální území	Výsluní, kód: 787817
GPS souřadnice	50° 27' 53.8'' 13° 13' 59.1''
Německý název	Sonnenberg
Výměra	7 451 m²
Vlastnictví	Obec
Kontakt	Městský úřad Výsluní URL: https://mesto-vysluni.cz
Vlastník	Město Výsluní URL: https://mesto-vysluni.cz
Stav	Udržovaný v původní podobě
Opuštěno	Ne

Stručný popis

Výsluní (německy Sonnenberg, česky dříve Suniperk) je město v okrese Chomutov. V roce 2011 zde trvale žilo 258 obyvatel.

z rozboru písemných pramenů vyplývá, že Výsluní vzniklo až v letech 1543–1547. První písemná zmínka z roku 1547 se nachází v kadaňské městské knize a uvádí jména dvou hormistrů. Zakladatelem zřejmě byl Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic, který v roce 1542 získal Sobětice s okolními vesnicemi, na jejichž pozemcích bylo město vyměřeno. Jako městečko se Výsluní poprvé uvádí v roce 1562. Jeho syn Jan Waldemar Hasištejnský z Lobkovic navíc Výsluní v roce 1584 povýšil na horní město.

Posledním majitelem z hasištejnské větve Lobkoviců byl Bohuslav Jáchym, který své chomutovské panství vyměnil roku 1589 s Jiřím Popelem z Lobkovic za Mladou Boleslav. Nový majitel zahájil na Chomutovsku proces rekatolizace, v jehož důsledku se část protestantů z Výsluní odstěhovala. Zlepšení situace přinesl až jeho mocenský pád v roce 1594, kdy mu císař Rudolf II. nechal zabavit veškerý majetek. V té době však již hornictví ve městě upadalo, a proto se císař rozhodl Výsluní povýšit na královské horní město.

Podobně jako nedalekou Horu Svatého Šebestiána Výsluní těžce postihla třicetiletá válka. Zničující bylo zejména období v letech 1639–1641, kdy v okolí proběhlo několik bitev. V březnu roku 1640 bylo město, údajně nešťastnou náhodou, dokonce vypáleno švédským vojskem generála Johan Banéra. Požár přečkalo pouze šest domů. Berní rula z roku 1654 zde uvádí pouze 39 obydlených usedlostí.

Na přelomu 17. a 18. století byla pokusně těžena stará opuštěná ložiska, ale bez ekonomicky zajímavých výsledků. S přestávkami se těžilo v dolech Antonín, Erasmus a v obecním dole Trojice, jehož provoz ustal až po roce 1720.

S úpadkem hornictví si museli lidé hledat nové zdroje obživy. Vzhledem k nepříznivým přírodním podmínkám se zde příliš nerozšířilo zemědělství a mělo pouze doplňkový charakter. Řada lidí se začala živit výrobou krajek, obchodováním s léčivými rostlinami a s kobaltovou barvou z Kryštofových Hamrů.

V osmnáctém století se rozšířilo pěstování lnu, na které navazovala výroba textilních výrobků v ceších tkalců a pláteníků.

Ve dvacátém století začal počet obyvatel klesat, protože někteří lidé odcházeli do měst v krušnohorském podhůří, kde si nacházeli zaměstnání v rozvíjejícím se průmyslu.

Po vysídlení Němců z Československa počet obyvatel velmi poklesl.

Hřbitov

Areál hřbitova není vymezen ohradní zdí ani plotem. Plocha hřbitova je ze 2/3 udržována, německé náhrobky postupně dožívají, zbylá 1/3 je neprostupná a zarostlá, náhrobky povalené.

Počet obyvatel v roce 1930 - 1.337
Počet obyvatel v roce 2011 - 258

Zdroj: Wikipedia, Český statistický úřad, Mapy.cz, webové stránky obce/města, Katastrální úřad, Omnium, Památkový katalog