Vlčice u Javorníka
| Vlčice u Javorníka | |
| Obec | Vlčice |
| Okres | Jeseník |
| Kraj | Olomoucký kraj |
| Vlčice u Javorníka, kód: 783811 | |
| GPS souřadnice | 50° 20' 48.4'' 17° 2' 53.4'' |
| Wildschütz | |
| Římskokatolická církev | |
| Římskokatolická farnost Vlčice, Městys Bílá Voda 62, 79069 Bílá Voda | |
| Kompletně zničený – zbytky na místě | |
| Ne |
Zaniklý hřbitov u kostela svatého Bartoloměje.
Obec Vlčice (něm. Wildschütz) se nachází v okrese Jeseník, kraj Olomoucký, ve Slezsku.
Je pravděpodobné, že se právě Vlčic týká zakládací listina z roku 1248, kterou vratislavský biskup daruje rytíři Vracivojovi 40 lánů nad říčkou Vlčicí, aby na nich založil vesnici s polskými osadníky, ale na německém právu. S jistotou se dnešní Vlčice zmiňují až roku 1310. Jméno pochází od vlka, ale protože je poprvé spojováno s říčkou, možná byl původní metaforický význam "jako vlk divoké, rychlé vody". Pozdější německý název Wildschütz, tedy v překladu "Pytlák", vznikl zkomolením původního slovanského názvu.
V 13. století zde bylo 60 lánů (ves tedy patřila ke větším), fojtství a pravděpodobně i kostel. Již v roce 1371 byly Vlčice biskupským lénem v držení rytíře Alberta Schoffa, jehož potomci je drželi do roku 1558 (z této rodiny pochází i rod pozdějších vlastníků hrabat Schaffgotschů). V roce 1475 se zde zmiňuje sklárna, v následujícím století také tvrz se dvorem, pivovarem, sladovnou a možná též železnou hutí. Voršila Schoffová přinesla roku 1558 panství věnem svému manželu Baltazarovi von Promnitz, po Promnitzích získali léno roku 1582 výměnou pánové von Maltitz, kteří vodní tvrz přestavěli na renesanční zámek a Vlčice vlastnili do roku 1791.
Středověká fara zřejmě za husitské doby zanikla. Za Maltitzů, kteří zahájili rekatolizaci panství, byl dosavadní dřevěný kostel sv. Bartoloměje po roce 1600 nahrazen zděným a fara byla roku 1678 obnovena. V letech 1732-1742 byl kostel znovu, tentokrát barokně přestavěn. Za sedmileté války v létě roku 1759 zde nějakou dobu pobýval hlavní stan císařské armády. Roku 1766 zasáhla obec prudká povodeň; na památku a ochranu byla poté pořízena socha sv. Jana Nepomuckého.
V roce 1791 pánové z Maltitz vymřeli a vratislavský biskup Philipp Gotthard von Schaffgotsch udělil léno svému synovci Josephu Gotthardovi hraběti von Schaffgotsch (†1844), po němž dědil syn Franz Anton († 1875), pak jeho syn Rudolf Gotthard (†1914). Rudolfův syn Aloys byl posledním majitelem statku z rodu. Po vzniku Československa statek prodal: rozsáhlé lesní pozemky manželům Kutzovým, majitelům velkostatku Bílá Voda, a zámek, dvůr a polnosti, lihovar a výrobnu marmelády manželům Schubertovým, jejichž rodině patřily do roku 1945.
Kromě uvedených potravinářských podniků byly Vlčice vesměs zemědělskou obcí. Průmysl se zde nerozvinul, a počet obyvatel proto pomalu klesal. Tradičními venkovskému profilu odpovídala i převažující politická orientace obyvatel na křesťansko-sociální stranu.
Za druhé světové války zde byl zajatecký tábor. Po roce 1945 byli němečtí obyvatelé odsunuti. Následné dosídlení na polovinu předválečného počtu obyvatel lze považovat - ve srovnání s některými okolními obcemi - za relativně úspěšné. Drobné řemeslné povniky[kdo?] a posléze i lihovar zanikly. Zkonfiskovaný panský statek byl roku 1949 začleněn do Státního statku v Javorníku, zbylé zemědělské pozemky postupně získalo zdejší jednotné zemědělské družstvo, než i ono bylo roku 1962 pohlceno uvedeným státním statkem. Zámek byl využíván jako škola a jako rekreační zařízení Ostravsko-karvinských dolů, v jejichž vlastnictví se nachází, od roku 1992 však není využíván.
K 1. lednu 1985 byly Vlčice připojeny k Javorníku, ale 23. listopadu 1990 se opět osamostatnily.
Zdroj: Wikipedia
Pohledové fotografie
